Zavřete oči a představte si, že procházíte městem, kde místo burácejících motorů slyšíte zpěv ptáků a klapot podpatků kolemjdoucích. Nebo že v zimě nastartujete své auto, aniž by se z výfuku do bílého sněhu vyvalila hustá oblaka černého naftového dýmu. Že je to pohádka budoucnosti? V rámci současného českého výzkumu pod vedením pana profesora Vladimíra Matolína se tento sen uskuteční možná dříve, než by kdokoli z nás očekával.

Ačkoli lze revoluční vodíkový pohon využít v nabíjení nejrůznějších elektrospotřebičů (mobilní telefony, notebooky apod.), největší potenciál ukrývá právě v možnosti alternativního pohonu dopravních prostředků s vysokým potenciálem nahrazení hlavní technologie současnosti – spalovacího motoru. Tento palivový článek převádí vodík na elektrickou energii pomocí elektrolýzy, a ačkoli stále využívá fosilních paliv, jako jsou zemní plyn, ropa či uhlí, jeho emisní hodnoty jsou k životnímu prostředí mnohonásobně šetrnější. Výzkumný tým profesora Vladimíra Matolína z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se zabývá vývojem dostupného palivového článku a jejich práce je na nejlepší cestě k úspěchu.  Finančně dostupný článek by zprostředkoval masovou produkci, a posunul tak automobilový průmysl (a to především v rámci městské hromadné dopravy) o zásadní krok vpřed.

O klasických stereotypech a skepsi, současné situaci a budoucích možnostech jsme krátce pohovořili s panem profesorem Matolínem.

Můžete mi jednoduše vysvětlit, co je to vodíkový článek a jak jej v automobilech využit?
Vladimír Matolín: Pro automobily se používá již zmíněný palivový článek s polymerní nebo také protonově vodivou membránou.  Dvě elektrody, anoda a katoda, jsou odděleny tenkou fólií, membránou, která je vodivá pro protony vznikající z vodíku na anodovém katalyzátoru. Protony jsou odváděny na katodu, a tím vzniká elektrické napětí, které přitahuje elektrony procházející elektrickým obvodem. Článek se tedy chová jako běžný elektrický článek, přesněji elektrochemický článek, kterým napájíme dnes všechny malé spotřebiče. Na katodě vznikají z protonů a elektronů opět atomy vodíku, které reagují na katodovém katalyzátoru s kyslíkem, nejčastěji ze vzduchu, na vodu. Zatímco elektrochemický článek pracuje do doby, kdy dojde k vyčerpání chemické látky, kterou obsahuje a přeměňuje na elektrickou energii, palivový článek přeměňuje chemickou energii, která je mu průběžně dodávána.

Palivové články se spojují do soustav, podobně jako elektrochemické články do baterií, a pohánějí elektromotory elektromobilů. V elektromobilech, jak je dnes známe, se ovšem používají tzv. vratné elektrochemické články, které se mohou nabíjet.

^{Motor Toyoty Mirai, která jako první konvenční automobil jezdí na vodík. (zdroj: Toyota)}

Pokud se nepletu, na vodíkovém článku pracujete od roku 2013. Jak jste od té doby postoupili a co považujete za největší úspěch?
Nejdříve musím upřesnit jedno nedorozumění. Nevyvíjeli jsme palivový článek, konktrétně článek s polymerní membránou, ale jeho nejproblematičtější součást, a tou je katalyzátor, který štěpí vodík na protony a elektrony, které potom vytvářejí elektrický proud. Všechna dosavadní řešení, která jsou prakticky použitelná, jsou založena na využití platiny jakožto hlavní složky katalyzátoru. Při současném stavu technologie by masové rozšíření článků nebylo možné právě kvůli ceně a globálnímu nedostatku platiny.

Za největší úspěch tedy považuji, že se nám podařilo vyvinout anodu článku, která obsahuje přibližně 6 g Pt na čtvereční centimetr elektrody při splnění všech požadovaných parametrů. Je to zanedbatelné množství, zhruba 50krát menší, než je současný standard. V současné době pracujeme na snížení obsahu Pt v katodě.

„Nicméně je potřeba poznamenat, že velké množství vodíku vzniká při chemické výrobě jako odpad, takže jeho využití představuje velice efektivní řešení."

Prozatím je k výrobě vodíku stejně využíváno fosilních paliv. Jaký je množstevní rozdíl fosilních paliv při výrobě vodíku a paliv do spalovacího motoru?
Aktuálně je hlavním zdrojem vodíku reforming uhlovodíků, především parní reforming zemního plynu. Při tomto procesu ale vzniká CO₂, a proto nelze mluvit o „čistých“ zdrojích energie, má ovšem význam pro lokální snížení zátěže životního prostředí, např. ve městech. Nicméně je potřeba poznamenat, že velké množství vodíku vzniká při chemické výrobě jako odpad, takže jeho využití představuje velice efektivní řešení. Z globálního hlediska ale tato výroba vodíku není úplně vhodná, protože podobně jako u elektromobilů přenáší problém znečištění a spotřeby fosilních paliv jenom na jiné místo. Pokud jde o srovnání využití fosilních paliv při výrobě vodíku a ve spalovacích motorech, to je spíš otázka na specialistu, chemického inženýra.

V Německu bude představen první vlak na vodíkový pohon. Má tato technologie budoucnost i v běžné městské hromadné dopravě?
Určitě, podle mého názoru především v městské hromadné dopravě. Vodíkové autobusy jsou dnes hlavní oblast, kde se vodíkový pohon již využívá. Jeden z hlavních výrobců palivových článků, kanadský Ballard, dodává články hlavně pro autobusy. Vodíkový pohon se využívá jako hybridní v kombinaci s bateriemi, které článek průběžně dobíjí. Proto je v autobusu, který má zastávky a stojí na konečné, menší palivový článek, tedy přesněji soustava článků, než v osobním autě.

^{Vlak Coradia iLint, poháněný vodíkovým systémem. (zdroj: Coradia)}

Slyšela jsem ovšem o budoucí možnosti využití jaderné energie či biomasy. V jakém časovém horizontu by se k tomu mohlo dojít? A jsou v jednání ještě jiné možnosti?
Využití biomasy, kde se uplatní speciální bakterie, je určitě velmi zajímavé řešení a prakticky již zvládnuté. Ale jako ve všech případech, důležitým parametrem je cena, a ta se mimo jiné zvyšuje i požadavky na čistotu vodíku pro články do vodíkových aut. Využití jaderné energie je, pokud vím, záležitost spíše budoucnosti, kde se bude využívat vysoké teploty chladiv reaktorů nových generací. Ale nejsem odborníkem v této oblasti.

Velice zajímavé řešení je ale elektrolýza, rozklad vody elektrickým proudem na vodík a kyslík. Pokud k tomuto procesu použijeme přebytky elektrické energie ze solárních a větrných elektráren, potom se jedná i přes relativně malou účinnost o skvělé ekologické řešení.  Proto se v současné době věnuje vývoji elektrolyzérů velká pozornost.

„Podle plánů velkých výrobců by mělo v horizontu deseti let dojít k relativně značnému rozvoji alternativních pohonů, včetně vodíkových."

Co si myslíte o skepsi k reálnému využití alternativních pohonů? Je v tomto případě na místě, nebo je to spíše neochota přizpůsobit se novým možnostem?
Já nevím, jestli se jedná o skepsi. To bude možno říci, až budou vytvořeny podmínky pro provoz alternativních pohonů. Zatím není ani dostatečná síť nabíjecích stanic, vodíkové plnící stanice neexistují vůbec a auta jsou drahá. Ideální je mít elektroauto na ježdění po městě, kde se dnes stejně nedá zaparkovat, a ještě jedno klasické na „svobodné“ ježdění na větší vzdálenosti. To je pak ale těžké nevypadat jako skeptik.

Z kolika a jak zaměřených vývojářů se skládá váš tým? Spolupracujete především se svými studenty, nebo volíte zkušenější kolegy?
Tým je dnes tvořen především post doktorandy, ale i doktorandy. Dohromady na projektech spojených s touto problematikou pracuje asi 8 mladých vědeckých pracovníků a dva pedagogové.

Kam se podle vás může pohnout vývoj v rámci dalších deseti let?
Podle plánů velkých výrobců by mělo v horizontu deseti let dojít k relativně značnému rozvoji alternativních pohonů, včetně vodíkových. Masové využití elektroaut na baterie si vyžádá obrovské investice do přenosových soustav, které se zřejmě ukáží jako limitující faktor. Rychlonabíjení, které by mělo zvýšit flexibilitu, znamená nabíjení obrovskými proudy. Vodíkové auto se plní palivem podobně jako auto na CNG, LPG anebo klasická paliva. Každopádně všechny automobilky na vodíkovém konceptu pracují a investují do vývoje obrovské prostředky.

PET lahve. Poprvé jsme se s nimi u nás setkali po Sametové revoluci, dnes už jsou neodmyslitelnou součástí regálů v supermarketech, ledniček, sportovních tašek a vůbec našich životů. Za rok jich v České republice spotřebujeme okolo 60 000 tun. Tento geniální obal na jakékoliv tekutiny je zároveň postrachem recyklačního procesu. Co když se ale z PET lahve stane umělecký materiál?

Veronika Richterová má za sebou studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Ecole Nationale Supérieure des Arts Décoratifs v Paříži. Postupně se věnovala malbě a plechovým smaltovaným plastikám, až se přes další klasické sochařské materiály jako jsou dřevo, hlína a bronz dostala v roce 2004 k plastu. Pod jejíma rukama začaly vznikat nejrůznější rostliny, zvířata nebo bytové doplňky. My jsme se zaměřili hlavně na její lampy a svítidla, které jsou živým propojením elektrické energie a chytrého využití jinak těžko recyklovatelného materiálu. Ze zdánlivě bezvýznamných předmětů postupně vznikají umělecká díla jako svědectví své doby. Doby plastové.

Povězte nezasvěceným, co je přesně PET-ART a jak ho vnímáte vy sama?
Veronika Richterová: PET-ART jsou moje sochy, objekty a instalace, které vytvářím z PET lahví, vyhrabaných ze žlutých kontejnerů.

Jak jste se k němu dostala?
První pet-artovou plastiku, „křišťálový“ lustr z čirých lahví, jsem udělala v roce 2004 a pak už to nešlo zastavit. Sbírání lahví a různých plastů se stalo mou posedlostí. Od té doby jsem vytvořila desítky až stovky menších i větších plastik, stihla udělat přes čtyřicet výstav doma i ve světě a naplnit nasbíranými PET lahvemi jeden prázdný domek až po střechu.

„PET lahve nemůžu nějak opustit, pořád mě překvapuje, co se s nimi všechno dá dělat."

To vydá na celou sbírku.
S mým mužem Michalem Cihlářem jsme postupem doby shromáždili slušnou sbírku vzorků lahví z celého světa. Je unikátní tím, že je jich v ní už kolem 3000 z 96 zemí a představuje vývoj designu, různá krajová specifika a kuriozity. Bude součástí PET-ART muzea, které připravujeme.

Proč právě PET lahve?
Byl to prostě náhlý nápad, náhoda umocněná mou vrozenou přirozeností přetvářet věci, které už dosloužily. Materiálu je dostatek, kam až oko dohlédne, a rozmanitost plastů v kontejnerech mě nepřestává bavit a inspirovat.

Jak toto umění vnímají ostatní?
Těší mě, že moje věci oslovují lidi napříč generacemi a na moje výstavy chodí i lidé, kteří běžně galerie nenavštěvují. Díky fotkám na různých webech mám okamžité ohlasy i ze vzdálených koutů světa, někdy jsou to i zajímavé nabídky.  Můj muž dokáže PET-ART bezvadně nafotit, má proto vášeň i nezměrnou obětavost. To přitom není vůbec snadné. Tím, jak jsou mé plastiky transparentní, vyžadují opravdu dobré nasvícení.

Proč jste se rozhodla z PET lahví vytvářet právě lustry?
Ony si o to přímo říkají, aby z nich byly lustry a lampy! Dávný nápad jsem rozvinula díky moderním žárovkám, které už nehřejí, takže není nebezpečí, že by teplem mohlo dojít k deformaci. Používám jednak PET lahve, které všelijak tvaruji horkým vzduchem. Pak mám oblíbené polyetylénové lahve od pracích gelů a aviváží. Jejich tvar sice nejde zásadně změnit, ale zase báječně rozptylují světlo. Vše je pružné, lehké, omyvatelné a nerozbitné, což je velká výhoda jak pro mě, tak především pro uživatele.

Takže se s nimi dá i běžně svítit?
Jistěže, není na tom nic složitého.

Jaké máte reference od zákazníků?
Člověk, který si je koupí nebo objedná na zakázku, dobře ví, proč se chce doma koukat právě na lustr ode mne.

Designujete je tedy už pro konkrétní interiér, nebo vznikají spíše namátkou?
Vznikají tak i tak. Ráda dělám lustry přímo pro konkrétní osobu a na míru do určeného prostoru. To je vždycky výzva. Zároveň ale miluji ten pocit svobody, kdy můžu ihned zrealizovat nějaký nápad, který se mi právě vylíhl v hlavě. Letos z jara jsem pro přehlídku recyklovaného umění ve švýcarském Lausanne udělala zatím svůj největší lustr. Má průměr dva metry dvacet, tuším, že je asi z 360 PET lahví.

Jak náročná je jejich výroba?
Náročné je to tak, jak si to na sebe vymyslím. Od jednoduchých „kuchyňských“ stínidel až po složitě členěné parafráze historického křišťálu, na kterých pracuji klidně několik týdnů. Na tom je skvělé, že jsem nezávislá a soběstačná. Když si něco vymyslím, nepotřebuju k realizaci žádnou fabriku, žádné sofistikované vybavení, žádné odborníky. Všechno si udělám sama.

Maté takový lustr také doma?
Mám jich po celém domě plno. Dřív jsme měli léta u stropu jen holé žárovky, v obchodě jsem nikdy nebyla schopná si něco vybrat, teď svítíme tím, co zrovna dokončím, takže se to stále proměňuje.

Jaké jiné designové doplňky z PET lahví vyrábíte?
Ne, že bych přímo vyráběla designové doplňky, já vytvářím jednotlivá díla, která mají někdy i užitný účel. Užitná jsou hlavně ta svítidla a pak také „benátská“ zrcadla, kde PET lahve kombinuji se starými, nejlépe mírně osleplými zrcadly. Pokaždé je to trochu jinak, důležitý je na tom vývoj, myšlenka a posun někam dál.

Jakou budoucnost tohoto materiálu vidíte v umění? Nevyměníte přece jen PET lahve za něco jiného?
Budoucnost mají docela slušnou. PET lahve se jen tak nerozpadnou, určitě nás přežijí. Já jsem si dříve myslela, že s nimi jednou skoncuju nadobro, ale už tomu pomalu přestávám věřit. Nějak je nemůžu opustit, pořád mě překvapuje, co se s nimi všechno dá dělat. Navíc se objevují stále nové tvary a barvy a kolem toho nemůžu netečně chodit, aniž bych se šťourala pohrabáčem v kontejneru. Já pracuji souběžně se všelijakými dalšími materiály, teď mě třeba zajímá papír nebo palmové listí, ale taky obnošené kůže – kabelky, bundy a podobně. Z nich vznikají moje koláže.

A jejich budoucnost v případě obalů a odpadu?
To nevím, ale jestli se plast na PET lahvích bude ztenčovat takovým tempem jako dnes, asi se z nich za chvíli ani nenapijeme a PET-ART bude pokračovat jen díky mým nezměrným zásobám z minula.

Lidské tělo je vlastně taky malá továrna. Spotřebovává energii a na jejím základě vyrábí hodnoty pro sebe i své okolí. Jen místo kilowattů pracuje s kilojouly. Aby mohlo fungovat správně a dlouhodobě, musí se do něj věci k výrobě energie dopravit. Proto jsme pro vás připravili seriál receptů založených na takových potravinách, které jsou zdravé a energeticky hodnotné.

Přesně takové recepty má ráda i Kateřina Winterová z pořadu Herbář, která vás jimi pravidelně zásobuje u nás na ecoFuture. Tentokrát se podíváme na na přípravu řepného sirobu, zdroje energie našich babiček.

Vzpomínám si na svou úplně první dýni Hokkaidó, kterou jsem dostala od sestřenice. Měla jsem z ní obrovskou radost a zároveň vůbec nevěděla, co s ní. Pár měsíců strašila za oknem (pokud jí totiž dobře skladujete, tzn. v suchu a chladnu, vydrží až půl roku), pak jsem se ale rozhoupala a podle Hanky Zemanové uvařila první polévku z dýně. To bylo už před deseti lety. Od té doby jsou dýně všech možných odrůd a chutí na našem stole jako doma. Od pozdního léta až do Vánoc. Na Nový rok teda dýně už nemůžeme ani cítit, jak jsme jich nabažení, ale poctivě sušíme semínka a těšíme se na jarní sázení.

Dýně patří mezi byliny léčivky. Hokkaidó je skvělou zásobárnou vitamínů a minerálů na zimu. Svými účinky posiluje imunitní systém, ulevuje ledvinám a je dobrá na srdce a slinivku. A skvělá je i na talíři. Dýně se u nás pečou, vaří, mixují... Jíme je na sladko i na slano. Zrovna dojídám dýňové vafle a chci vám napsat, že sirup z dýní prostě musíte vyzkoušet. Můžete ho nalít jak na palačinky, tak třeba do kávy. Odrůda Hokkaidó se na přípravu sirupu hodí nejlépe. Má totiž po uvaření či upečení přirozeně nasládlou a oříškovou chuť. A i když je dýňový sirup spíše podzimním receptem, svými ingrediencemi a vůní mě táhne blíž a blíž k Vánocům, na které se letos opravdu moc těším. Doufám, že i vám zpříjemní to čekání na krásný čas a provede vás zbytkem podzimu a zimou až do jara.

Suroviny:

150 ml vody
150 ml javorového sirupu
3 polévkové lžíce dýňového pyré
kousek čerstvého zázvoru
2 tyčky skořice
2 čajové lžičky hřebíčku
1/2 strouhaného muškátového oříšku

Postup:

Začneme přípravou dýňového pyré. Tedy rozpůlíme malou dýni, zbavíme ji semínek a nakrájíme na kousky. Poté ji povaříme doměkka a rozmixujeme. Pyré si poté dáme do kastrůlku a přidáme vodu s javorovým sirupem. Do směsi nastrouháme kousek zázvoru (klidně i neloupaného), množství záleží na vaší chuti. Přidáme zbylé ingredience a přivedeme k varu. Jakmile ho dosáhneme, stáhneme trochu teplotu a mírně povaříme po dobu cca 10 minut. Poté necháme celou směs zchladnout a přecedíme ji přes jemné sítko. Hotový dýňový sirup uchováváme v lednici.

Součástí mezinárodní konference OSN o změně klimatu v Marrákeši proběhlo vyhlášení světového finále Energy Globe Award. Na galavečeru byly představeny projekty v oblasti životního prostředí z celého světa. Celkem se vybírali vítězové 5 kategorií. Porota musela vybrat ze 178 vítězů z jednotlivých zemí a takto rozhodla:

Komunitní zachování společného lesa v Rowangchari

Vítězem v kategorii Země je iniciativa z Bangladéše Tahzingdong. Společně s místní komunitou organizace zasazuje stromy a poskytuje čisté technologie na bázi vody na obnovitelné zdroje energie. Projekt pokrývá 12 919 hektarů komunitních oblastí a zahrnuje více než 1 000 původních lesních rodin. Tahzingdong vybudoval dva komunitní domy a instaloval dva vodovody, které zachycují z lesů více než 387 000 litrů čisté vody za měsíc pomocí gravitačního systému toku. Tento systém snížil nedostatek vody a zamezil šíření 70 % vodních nemocí přenášených uvnitř komunity. Kromě toho se organizace zabývala výsadbou sazenic v komunitě obhospodařovaných lesů, včetně bambusu, cukrové třtiny a ohrožených druhů. Zasadila sazenice ovoce, aby pomohla zvýšit lesní plochu a zachovat biologickou rozmanitost. Pomáhá také bránit erozi půdy a vodních těles.

Mobilní solární panely

Firma MULTICON Solar získala ocenění v kategorii Oheň. Ve většině rozvojových zemí jsou často pro výrobu elektřiny používány hlučné a znečišťující dieselové agregátory. Aby bylo možné tyto generátory v dlouhodobém horizontu nahradit, vyvinula německá firma MULTICON mobilní solární elektrárnu. Solární elektrárna je založena na principu Plug & Play a okamžitě po jejím postavení distribuuje elektřinu. Vzhledem k tomu, že několik kontejnerů může být propojeno v jakémkoli požadovaném množství, mohou naplnit požadavky na elektrickou energii až několika MW. Proto mohou dodávat dostatek elektřiny pro nemocnice nebo uprchlické tábory nebo mohou být použity pro odsolování vody.

Obnovení korálových útesů

Tropical Research a Conservation Centre (TRACC) z Malajsie, které obnovuje korálové útesy, zvítězilo v kategorii Voda. Středisko TRACC usiluje o opravu škod na korálových útesech způsobených lidskou činností. Mnoho útesů bylo zničeno a přeměněno na sutě s nulovou biodiverzitou. Podmořská pole štěrku se mohou regenerovat na biologicky rozmanité korálové útesy, ale trvalo by to desetiletí. Proaktivní přístup používaný TRACC připomíná obyčejné zahradničení. Pro urychlení regeneračního procesu centrum šlechtí a vytváří nové plochy korálových útesů, které jsou odolnější k extrémním teplotám a ke kyselosti mořské vody. Každý rok centrum obnoví 0,5 ha zničeného útesu a spolupracuje s dalšími organizacemi po celém světě, díky kterým se už obnovilo 100 000 ha korálových útesů.

Pracujeme CO₂-neutrální cestou

Rakouský maloobchodní řetězec Hofer je průkopníkem v oblasti maloobchodu s potravinami v německy mluvících zemích, a navíc pracuje ve zcela CO₂ neutrálním prostředí. Právě on slavil vítězství v kategorii Ovzduší. Produkce potravin, stejně jako výroba a využití spotřebního zboží, zvyšuje celosvětové emise CO₂. Proto se Hofer rozhodl, že změní způsob výběru svého zboží. Řetězec nastavil standardy pro klimaticky šetrnou akvizici svých produktů prostřednictvím nákupních politik a věnuje pozornost domácí kvalitě s krátkými dopravními cestami. Nová iniciativa „pracujeme na CO₂-neutrálním prostředí“ je přístup, který zahrnuje mnoho detailů. Využívání zelené elektřiny, zvýšení energetické účinnosti výroby čisté energie, produkty šetrné ke klimatu a zvyšování informovanosti zákazníků i zaměstnanců. Realizací tohoto projektu společnost úspěšně působí CO₂-neutrálně od počátku roku 2016.

Platforma MARNOBA – Mobilní aplikace proti odpadu

Mládež je jednou z hlavních a nejsledovanější kategorií. Vítězství zde získalo sdružení Vertidos Cero za vývoj aplikace pro čistší pláže. Toto sdružení vytvořilo mobilní aplikaci Marnoba, což je jednoduchý nástroj k dosažení lepšího životního prostředí pomocí nových komunikačních technologií. Lze ji stáhnout zdarma a údaje o znečištění může zadat kterýkoli běžný občan.

Recyklace plastového odpadu na výrobu stavebního materiálu

Nová kategorie Udržitelné plasty se vztahuje k udržitelnému využívání plastů. Excelentním příkladem je vítěz Mbezi Recycling z Tanzanie. Stejně jako mnoho afrických zemí čelí Tanzanie přebytku komunálního odpadu. EcoAct Tanzanie je pro-ziskový sociální podnik, který používá plastový odpad jako zdroj k výrobě odolného oplocení šetrného k přírodnímu prostředí. Sloupky plotu jsou vyrobeny ze spotřebovaného plastu a jsou 100% recyklovatelné. Kromě toho sloupky představují alternativní materiál místo dřeva k oplocení, a tím snižují odlesňování. Nejsou zatíženy hnilobou, jsou odolné vůči termitům, přežijí dřevo a do výrobku lze řezat a vrtat stejně snadno jako do dřeva. Plastové sloupky mohou být také použity jako nosníky pro rodinné domy, kůlny a garáže.

V ČR je soutěž pořádána pod názvem E.ON Energy Globe. Letošní celkový vítěz českého kola, obec Haňovice, se do finále světové Energy Globe Award bohužel neprobojoval.

Sci-fi už od časů Julese Verna vyvolávalo pocity nadšení z toho, co lidem skýtá smyšlená budoucnost, kdy technologický skok pozměnil svět k nepoznání. S oblibou jsme asi všichni pozorovali svět budoucnosti fantastickými okny literatury nebo filmů, kde dokázala auta létat, roboti se starali o domácnost a města rostla do výšky místo do šířky. Z mnoha smyšlených prvků sci-fi se později staly inspirace pro celou řadu vědeckých a technologických pokroků, bez kterých bychom si dnešní svět už nedovedli představit. Jak to ale vypadalo, když někdo v minulosti upínal svůj futuristický výhled na naši současnou dopravu?

Cesta vzhůru

Většina vizí budoucnosti mířila k nebesům. Dopravní prostředky měly umět létat, a usnadnit tak přesuny na dlouhé vzdálenosti. První prototypy se ještě držely „při zemi“, ale svým futuristickým designem stejně bouraly konvence tehdejšího průmyslu. Kvůli technickým omezením snílci o budoucnosti konzervovali své představy v neuvěřitelně propracovaných ilustracích a většina z nich do dnešního dne nebyla realizována. A můžeme jenom litovat, protože většina vizionářů počítalo s dopravou bez zpoždění a bez tlačenic. Tak by si ideální hromadnou dopravu představovala i lidé v současnosti. Futuristi padesátých let jí ale kladly ještě vyšší ambice. Podobně jako u aut ji chtěli naučit létat nebo svištět po kolejích nepředstavitelnou rychlostí. Soudobá veřejná doprava ale těmto představám příliš vstříc nevyšla a nezbývá než doufat, že se níže popsaných fantastických strojů dočkáme.

Zlatý věk monorailů

Stěžejním prvkem představy vizionářů veřejné dopravy bylo rozšíření monorailů. Monoraily jsou v podstatě nadzemní vlakové systémy, které se spoléhají pouze na jednu vodící a zároveň nosnou kolej. Kladly si za cíl být levnější a prostorově úspornější alternativou ke klasickým podzemním drahám, opak se ale ukázal pravdou. Tyto vize se ale hned v několika případech staly skutečností a běžné nebo závěsné monoraily byly postaveny hned v několika světových městech, nikdy ale nebyly stavěny v masovém měřítku.

Jednou začas se objeví člověk, který se rozhodne dělat věci jinak než ostatní. Ne vždy je k tomu ale potřeba mít něco navíc. Občas stačí naopak využít vše, co je k dispozici. Do posledního zrnka. Ondřej Sulženko je spolumajitelem Hotelu Na Farmě v malebné vesničce Choťovice, kde dostanete na stůl opravdový domácí steak. Živočišné produkty jsou zde schopni nejen sami produkovat, ale zvládnou se elegantně zbavit i odpadů, které v bioplynové stanici přeměňují na elektrickou energii a teplo. Ne náhodou se tedy tento unikátní a soběstačný projekt dostal i do finále soutěže E.ON Energy Globe. Ten oceňuje inovativní nápady, které pomáhají šetřit přírodu. Zajeli jsme se osobně podívat, jak tento koloběh funguje. Může být tato cesta budoucností energeticky úsporného hospodaření českých farmářů?

Co stálo u zrodu vašeho hotelu?
Ondřej Sulženko: Jde o rodinnou firmu. Tchán Karel Horák před 23 lety koupil bývalé JZD a při jeho provozování se nechal vést ideou zdravého chovu. Posléze se přidal i švagr, který inicioval stavbu bioplynové stanice. S manželkou jsme vždy snili o hotelu, který jsme postavili před dvěma lety, čímž se kruh celého projektu téměř uzavřel.

V čem váš projekt spočívá?
Jde o soběstačný koloběh, ve kterém se využívá vše od prvního zasetého zrnka až po odpady. Zkrátka zasejeme, sklidíme, nakrmíme domácí zvířata, odpad využijeme v bioplynové stanici, vyrobíme si elektřinu a teplo, rozbouráme maso, náš řezník z něj připraví uzeniny a zákazník dostane na stůl čerstvý, krásný kus masa. Smysl vidím v tom, že přesně víte, z jakých podmínek maso pochází. Garance původu masa je dnes pro lidi hodně důležitá. Zákazníci chtějí vědět, že zvířata neprocházejí při porážce stresem a je s nimi co nejlépe zacházeno.

Kolik máte zvířat?
Dohromady chováme 2 000 prasat a 180 kusů skotu. Teplo, které vyrobíme z bioplynové stanice, rozvádíme do poroden prasat, takže prasnice se selaty mohou ležet na vyhřívané podlaze. Náš chov je kvalitnější a zdravější a není třeba tak často zvířata léčit.


^{Chlév s prasnicí a selátky, která zvědavě pobíhala všude kolem.}

Kolik energie za rok vyrobí bioplynová stanice?
Vytvoří 835 kilowattů za hodinu. Vytopíme celou farmu, bourárnu masa, kanceláře, dílny, hotel a 93 % toho, co stanice za rok vyrobí, ještě vracíme do distribuční sítě.

To vypadá, že jste spíše elektrárna než hotel.
Dalo by se to tak říci. Jde tu hlavně o zachování koloběhu. Ze zrnka vám vyroste krmivo pro zvířata, případně kukuřice do bioplynové stanice. Dále se do ní přidá i sláma, kejda a hnůj. Posekanou trávu a zbytky z kuchyně kompostujeme. Za celý týden náš hotel vyprodukuje pouze polovinu kontejneru odpadu. Samozřejmostí je třídění skla, plastů a papíru. Bioplynová stanice spotřebuje okolo 41 000 kilogramů biomasy denně. Separát, který z ní vypadává, steleme do chlévů, případně se z něj dají vyrábět peletky na topení.

„Kdyby všechny farmy v ČR měly bioplynové stanice, tak bychom vůbec nepotřebovali Temelín.“

Proč jste se rozhodl jít touto cestou?
Dává nám to smysl a chceme to hlavně dělat poctivě. Dalším hlediskem jsou samozřejmě náklady. Hosté hotelu a restaurace se za námi vracejí a jsou s našimi službami spokojeni. Pro nás je nejdůležitější poskytovat kvalitu.

Jak nákladné je pořízení bioplynové stanice?
Jedná se o poměrně velkou investici. Na stavbu bioplynové stanice se ale dají čerpat dotace. Dále potřebujete ještě živočišnou výrobu. Stanice se bez ní sice provozovat dá, někdo ji zásobuje třeba jen kukuřicí z pole, ale užitečnější a ekologičtější je, když se takto zpracují exkrementy chovaných zvířat, kejda, zbytky z kuchyně, sláma z chlévů a podobně.

^{Z bioplynové stanice je výhled do okolí.}

Jaké máte další plány?
Chceme ještě dostavět skleníky, protože máme dostatek tepla nazbyt, takže bychom rádi třeba pěstovali vlastní zeleninu. Pracujeme také na projektu CNG. Respektive plyn z bioplynové stanice chceme čistit na CNG, aby na něj mohly jezdit traktory a další stroje. Koupili jsme také závlahu na pole, do níž je přiváděn fugát z bioplynové stanice, který slouží jako hnojivo. Tím také šetříme náklady na řidiče a stroj. Rádi bychom realizovali i přívod tepla a elektřiny do vesnice a napojili připravované domy. Nyní pracujeme na projektu wellness, který bychom rádi postavili do dvou let.

Jaké máte ohlasy od zákazníků?
Hosté si u nás chválí především kvalitu masa, obsluhu a náš celkový přístup. Někteří bohužel také komentují, že je venku cítit farma. Je to však nezbytnou součástí zmíněného koloběhu, který je důležitý pro výslednou kvalitu. U místních jsou velmi oblíbené různé kulinářské akce, které pořádáme. Organizujeme i velký počet konferencí, školení i svateb a hosté i firmy se k nám vždy rádi vracejí.

Pořádáte konference i o životním prostředí?
V březnu se u nás konala mezinárodní konference „Odpad zdrojem“, která se zabývá ekologií, tříděním odpadu, spravováním olejů, kompostéry a podobně. Vybrali si nás právě kvůli povaze našeho podniku. Stejně tak důležitá je i osvěta u dětí. Se svými zvířaty se například účastníme akce v Kolíně, kde dětem ukazujeme, jak vůbec taková kráva nebo prase vypadají. Jednou jsme vyhlásili soutěž, aby nám děti nakreslily nějaká domácí zvířata, a malovaly nám červené, zelené a fialové krávy. Z toho důvodu jsme vybudovali i malou vesnickou minizoo.

^{Prostřené stoly v hotelové restauraci vás naučí i něco o původu masa.}

Proč jste se rozhodli přihlásit do E.ON Energy Globe?
O soutěži jsme se dozvěděli právě na zmiňované konferenci „Odpad zdrojem“, a tak jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí sepsal přihlášku. Udělalo mi velkou radost, že jsme se dostali až do finále.

Vnímáte Českou republiku jako ekologickou zemi?
Myslím, že tady máme stále co zlepšovat. Neustále musím třeba dohlížet na to, aby naši zaměstnanci třídili odpad. Kdyby všechny farmy v ČR měly bioplynové stanice, tak bychom vůbec nepotřebovali Temelín. Hodně mi v mém smýšlení dalo i to, že jsem při studiu pracoval jako průvodce, hlavně ve Skandinávii, kde přistupují k ochraně přírody, třídění odpadu a kompostování úplně jinak. Všiml jsem si tam, že je úplně normální kupovat domácí produkty vypěstované v sousedství nebo spotřebovávat veškeré zdroje a odpad. Tímto směrem se ubíráme i my, kupujeme české výrobky a doufám, že to brzy pochopí i ostatní a začnou žít podobně.

^{Pomocí zlepšeného zavlažování se na farmě chystají pěstovat i vlastní zeleninu.}

^{Uskladněná směs, která se přidává do bioplynové stanice.}

^{Prasnice a kanci odpočívají ve stodole.}

^{Na farmě chovají i krávy.}

^{Vedlejším produktem bioplynové stanice je přírodní hnojivo zvané fugát, který se cisternou rozváží na okolní pole.}

^{Na střeše bioplynové stanice najdete část technického zázemí.}

^{Součástí hotelu je i restaurace, kterou mohou navštívit nejen zákazníci hotelu.}

^{Neodolali jsme hamburgeru z domácího chovu, který byl vynikající.}

Sci-fi už od časů Julese Verna vyvolávalo pocity nadšení z toho, co lidem skýtá smyšlená budoucnost, kdy technologický skok pozměnil svět k nepoznání. S oblibou jsme asi všichni pozorovali svět budoucnosti fantastickými okny literatury nebo filmů, kde dokázala auta létat, roboti se starali o domácnost a města rostla do výšky místo do šířky. Z mnoha smyšlených prvků sci-fi se později staly inspirace pro celou řadu vědeckých a technologických pokroků, bez kterých bychom si dnešní svět už nedovedli představit. Jak to ale vypadalo, když někdo v minulosti upínal svůj futuristický výhled na naši současnou dopravu?

Cesta vzhůru

Většina vizí budoucnosti mířila k nebesům. Dopravní prostředky měly umět létat, a usnadnit tak přesuny na dlouhé vzdálenosti. První prototypy se ještě držely „při zemi“, ale svým futuristickým designem stejně bouraly konvence tehdejšího průmyslu. Kvůli technickým omezením snílci o budoucnosti konzervovali své představy v neuvěřitelně propracovaných ilustracích a většina z nich do dnešního dne nebyla realizována. A můžeme jenom litovat, protože většina vizionářů počítalo s dopravou bez zpoždění a bez tlačenic. Tak by si ideální hromadnou dopravu představovala i lidé v současnosti. Futuristi padesátých let jí ale kladly ještě vyšší ambice. Podobně jako u aut ji chtěli naučit létat nebo svištět po kolejích nepředstavitelnou rychlostí. Soudobá veřejná doprava ale těmto představám příliš vstříc nevyšla a nezbývá než doufat, že se níže popsaných fantastických strojů dočkáme.

Zlatý věk monorailů

Stěžejním prvkem představy vizionářů veřejné dopravy bylo rozšíření monorailů. Monoraily jsou v podstatě nadzemní vlakové systémy, které se spoléhají pouze na jednu vodící a zároveň nosnou kolej. Kladly si za cíl být levnější a prostorově úspornější alternativou ke klasickým podzemním drahám, opak se ale ukázal pravdou. Tyto vize se ale hned v několika případech staly skutečností a běžné nebo závěsné monoraily byly postaveny hned v několika světových městech, nikdy ale nebyly stavěny v masovém měřítku.

PET lahve se prvně začaly jako obaly na nápoje používat na konci 70. let. O necelých 40 let později jsou nejčastějším obalovým materiálem na nápoje, a to se podepisuje hlavně na životním prostředí. Uvádí se, že až 80 % lahví se nikdy nevytřídí a skončí na skládkách nebo pohozených v přírodě. PET lahev se v přírodě nerozloží dřív než za 700 let, ovšem i její výroba má své negativní důsledky. Na tunu vyrobených lahví se vyprodukují až 3 tuny oxidu uhličitého, což ročně udělá kolem 2,5 milionu tun oxidu uhličitého, který se dostane do ovzduší.

Přijít s náhradou plastu jako obalového materiálu není snadné. Plast je lehký a nápoje v něm vydrží poměrně dlouhou dobu čerstvé. Nad řešením se zamysleli i v londýnském start-upu Skipping Rocks Lab a přišli s výrobkem, který by problémy s plastovými lahvemi mohl vyřešit. Výrobek nazývají Ooho a jde o kulovitou kapsli vyrobenou z mořských řas. Přenesete v ní až litr vody, je jednoduchá na výrobu, odolná proti poškození a je dokonale hygienická, nemusíte se tedy bát kontaminace vody. A díky surovinám, ze kterých je vyrobena, je biologicky rozložitelná. A co víc, je dokonce i poživatelná.

Jak to funguje

Jako kvalitní alternativa plastových lahví se ukázaly mořské řasy, jejichž stonky jsou za den schopny narůst až o 3 metry. Tím se z řas díky rychlé obnovitelnosti stává skvělý materiál vhodný k dalšímu užití. Ooho v sobě vodu udrží díky dvojité želatinové membráně. Nejdřív je voda zmražena, poté dojde k jejímu zapouzdření do želatinové membrány. Tato technika není převratným vynálezem laboratoře, ale jedná se o kulinářskou techniku, která se objevuje od 50. let, kdy se používala na výrobu umělého kaviáru.

Jedinou nevýhodu, kterou želatinové kapsle oproti lahvím mají, je to, že nejdou opětovně uzavírat. V laboratoři se na vylepšení snaží pracovat.

Další výhody oproti PET lahvím

Výroba PET lahví je velmi energeticky náročná, dochází při ní ke znečišťování vzduchu a výsledný produkt pochází z neobnovitelných materiálů. Oproti tomu se na výrobu kapslí Ooho použije 8x méně energií a při výrobě se vyprodukuje 5x méně emisí CO₂. K tomu ještě materiál použitý na výrobu pochází ze 100% obnovitelných zdrojů.

Jednou z dalších výhod je i to, že si svou vlastní kapsli můžete vyrobit i vy sami. Skipping Rocks Lab Ooho totiž slibují jednoduchou výrobu, a navíc svůj vynález zaregistrovali pro licenci Creative Commons.

Ocenění

Skipping Rocks Lab fungují pod záštitou Evropského inovačního a technologického ústavu, kde v rámci programu Climate-KIC pomáhají vymýšlet inovativní způsoby řešení klimatických změn. Za výsledky své práce byli ve Skipping Rocks Lab nominováni na World Technology Awards a vyhráli britské národní kolo Energy Globe Awards v roce 2016.

V ČR soutěž Energy Globe Awards probíhá pod názvem E.ON Energy Globe. O nejlepších českých ekologických projektech letošního roku se můžete dovědět více zde.

Zdobení stromku, jak jej známe dnes, pochází ze staré německé tradice a v dřívějších dobách se provozovalo především v řemeslných a cechovních domech jako symbol soudržnosti. Do soukromých obydlí se dostává až v polovině 17. století a tato krásná tradice zůstává dodnes téměř bez obměny, až na neuvěřitelné množství nejrůznějších ozdob, světýlek, hvězd a svíček. Nesmíme ovšem zapomínat, že největší radost vždy přináší ozdoba vyrobená vlastnoručně a z lásky.

Většina z nás jistě zná staré dobré recepty, jako jsou sušené plátky pomerančů a jablek, šišky zavěšené na háčku či vánoční řetěz z navlékaného popcornu. Dnes si ovšem ukážeme originální a jednoduchý návod, díky kterému dokážou šikovní rodiče i ratolesti ozdobit celý stromeček ručně tvořenými ozdobami během dvou hodin. Buďte kreativní a zapojte fantazii, nezapomínejte, že hranice představivosti neexistují. Výroba jedné papírové koule nezabere ani deset minut a všechen potřebný materiál naleznete v každé vybavenější domácnosti. Můžete použít jakýkoli papír vyšší gramáže, nicméně ve světle svíček nejlépe působí barevný či klasický pauzovací papír.

Budete potřebovat:

drát o průměru cca 1 mm
korálky na ukončení ozdob
obyčejné či pauzovací papíry nejrůznějších barev
kleštičky
nůžky
pravítko
tužka

Postup:

Na papír si narýsujeme 6 pruhů širokých cca 2 cm. Všechny pruhy poté ustřihneme.

Složíme je na hromádku a přehneme napůl, abychom věděli, kde se zhruba nachází jejich střed.

Uštípneme si drátek dlouhý cca 10 cm.

Na jeden konec navlékneme korálek a zahnutím drátku předejdeme sjetí korálku. Na druhý konec postupně napichujeme jednotlivé pruhy papíru tak, aby je drátek protínal vždy ve středovém přehybu. Když máme všechno navlečené, bereme jeden pruh po druhém a jeho konce opět napichujeme tak, že nám vznikají jednotlivé půlkruhy. Pruhy neberte postupně, ale spíše náhodně, ozdoba tak nabyde lepšího tvaru.

Když máme kouli hotovou, nahoru opět navlečeme korálek, drátek zahneme, čímž vytvoříme očko pro háček na zavěšení.

Takto vytvořené ozdobičky už jen stačí zavěsit na stromek, zapálit svíčky a užít si té pravé vánoční atmosféry.

Když se řekne polární záře, možná se vám vybaví hláška z divadelní hry Cimrmanů Dobytí severního pólu: „Tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…“ Když pomineme typický cimrmanovský humor, musíme říci, že zrovna u nás je polární záře vskutku něco, co se nám podaří spatřit jen jednou za život. U nás ji můžeme vidět jako světlé oblaky, a protože jsou tak slabé, nepřekračují práh barevného vidění.

Jiné je to ovšem na severu či jihu, kam lidé, lovci polárních září, za jejich pozorováním přímo vyrážejí. Tam je totiž „aurora borealis“ nádhernou barevnou podívanou.

Polární záře jsou vlastně elektrickým úkazem, který nastává v ionosféře ve výškách od 80 do 100 km. Způsobují ji elektricky nabité sluneční částice. Ze Slunce se erupcí uvolní oblak těchto nabitých částic, které letí směrem k Zemi asi dva dny, a to zhruba tisíckrát pomaleji než světlo. Jakmile částice zasáhnou Zemi, zachytí se protony a elektrony v zemském magnetickém poli a podél siločar magnetického pole pokračují v pohybu směrem k magnetickým pólům. Tam se srazí s molekulami vzduchu, které jsou následkem srážky vybuzeny. Při následném návratu do původního stavu dochází ke vzniku záření. Barvy polární záře závisejí na vlnové délce.

Vánoční čas se blíží mílovými kroky. Někteří jej bezvýhradně milují, jiní se zuby nehty snaží ubránit zbytky původních tradic a zvyků. Nákupní horečka stoupá a spolu s ní se do nákupních košíků dostává spousta věcí, které někdy ani nedožijí následujícího Štědrého dne. Existuje však i spousta věcí, z nichž může být krásný dárek pro vaše blízké s přidanou hodnotou v tom, že nepoškozuje životní prostředí. Vybrali jsme proto několik tipů na nejrůznější dárky podporující ekologii, hand made, recyklaci, fair trade a mnoho dalších.

Dřevěné Vánoce

Například i tak klasický dárek jako hodinky můžete pojmout zcela originálním způsobem. Nezáleží na tom, zda chcete obdarovat manžela, sestru či své dospívající potomky, dřevěné hodinky z Gregiho Dílny potěší každého. A nemusí zůstat jen u hodinek, u Tomáše Gregárka naleznete i motýlky, brože, náhrdelníky a další zajímavé kousky z nejrozmanitějších druhů stromů či dřevin. Vše je tvořeno ručně za pomoci klasických technologických postupů, a tak z každého produktu cítíme snahu a poctivou práci samotného tvůrce.

Oblečte svoji milovanou ve stylu fair trade

Značka TukTuki představuje maloobchodní model zaujímající na českém trhu specifické místo. V rámci fair trade spolupracuje s malými výrobními dílnami po celém světě dodržujícími všechny zásady spravedlivého obchodu. Kousky jsou ušity z vysoce procentních bio materiálů, jejich kvalita a životnost tak dalece překračuje snadno dostupné fast fashion kolekce velkých korporací. Jak říká sama autorka projektu: „TukTuki dělá svět menší a seznamuje vás s těmi, kteří oblečení vyrábí.“

Tikající nostalgie

Jak všichni jistě dobře víme, propojit klasický materiál se současným designem nebývá vždy jednoduchým úkolem. Pokud se ovšem zadaří, produkt v sobě nese jednu neoddiskutovatelnou přidanou hodnotu – potěší sběratele, milovníky dekorací i vyznavače současných módních trendů. Obdobným příkladem mohou být i produkty z dílny ilustrátorky a grafičky Lídy přetvářející pod značkou Vinyl art staré gramofonové desky v propracované nástěnné hodiny. Využívá folklorních, abstraktních i čistě dekorativních motivů, které spolu s lesklým černým povrchem vinylových desek dodá jedinečnost interiéru každé kuchyně či obývacího pokoje.

Když papír zůstává papírem

I přes neúměrný rozmach digitálních diářů v posledních letech se pomalu ke klasickým sešitům navrací stále větší procento populace. Síla historie papíru, jeho vůně, struktura a nezaměnitelné jemné tóny barev z něj činí pro některé až rituální předmět, a to především, pokud je tak k němu i přistupováno. České papírnictví Papelote je toho zářným příkladem. Využívá jen kvalitních, ekologicky šetrných materiálů, ze kterých vytváří diáře a zápisníky v omezeném množství. Design vychází z materiálu, nikoli naopak. S takovým diářem se vaše pracovní schůzky a neodkladné úkoly stávají potěšením.

Pásek superhrdinů

Nyní se zamyslete a jmenujte alespoň jednoho muže z kruhu svých blízkých, který jako malý nechtěl být hasičem. Nelehký úkol, že ano. Pokud k tomu přičtete i hodnotu šetrného zacházení s odpadovým materiálem, zjistíte, že opasek, peněženka či batoh z vyřazených hasičských hadic Rehose je pro vašeho milého tím nejlepším dárkem. Každý kus v sobě nese nespočet hrdinských činů a záchranných akcí a je už jen na vašem protějšku, jaké nové příběhy do něj vloží on sám.

Sestavuj roboty!

Solární stavebnice SolarKit robot představuje skvělý dárek pro všechny domácí kutily, vynálezce amatéry i zvídavé děti. Zábavnou formou uvádí do tajů jedinečných možností solární energie a zároveň poukazuje na využitelnost starých odpadových a špatně recyklovatelných materiálů každé domácnosti. Pomocí nepoužitelných CD, plechovek od piva či pet lahve obdarovaný dokáže sestavit dle přiložených návodů šest nejrůznějších funkčních robotů a s rostoucí fantazií možností neustále přibývá.

Nezapomeňte na své mazlíčky

A samozřejmě nesmí chybět ani tip na super dárek pro naše chlupaté kamarády. Chovatelské potřeby jsou přeplněné gumovými či látkovými hračkami nejrůznějších tvarů a barev, jedno však mají společné – většinou nic nevydrží a málokdy také víte, do jakého materiálu přesně váš mazlíček kouše. Česká značka Hakomako na to jde od lesa. Díky použití 100% přírodních materiálů, jako je hovězí kůže, juta či lněné a konopné provazy, si můžete být jisti pevností a zdravotní nezávadností.  Filozofie je jednoduchá: „Hrajte si s nimi, ocení to.“
 

Šípkové větvičky si  stříhám do vázy hned, jak se objeví červené plody. Jsou pro mě prvním poslem podzimu a mám z nich vždycky velkou radost. Zatím jsou ještě tvrdé, ale s prvními mrazíky šípky povolí a zesládnou. To je nejvyšší čas vyrazit ven a nasbírat  si jich plný košík do zásoby. Nejlepší je ovšem „vysosat“ je přímo na místě. Pěkně si jeden opatrně utrhnout a vysát sladkou dužinu rovnou do pusy. Stejně jako to dělávají severští sportovci, když trénují třeba běh na lyžích v otevřené krajině. A stejně tak to dělali i naši předci v dobách klidu i války. Šípek svým obsahem vitamínů v syrové podobě funguje jako zásobárna energie. Změklý šípek se také skvěle hodí na přípravu šípkové zavařeninky. Je to velká piplačka, sama jsem ji párkrát vařila, ale zase sami zažijete, jak pracovité musely být naše prababičky. Dnes už se dá šípková zavařenina koupit a to vám výrazně ušetří práci. Na šípkovém cukroví je fajn, že je rychle hotové. Ono se totiž nepeče, jen suší. Dá se říct, že je to v podstatě dvousložkové cukroví. Šípky a mandle podpořené v základu zavařeniny cukrem. A jaká je to dobrota. Jemné mandle s kyselejším šípkem se pěkně doplňují a budou chutnat těm, kteří si nepotrpí na přeslazené cukroví. Už jenom váš oblíbený oříšek navrch a Vánoce můžou začít!

Suroviny:

50 g šípkové zavařeniny
100 g mandlové mouky
pekanové ořechy

Postup:

Mouku smícháme se zavařeninou a vytvoříme tužší těstíčko. Vyválíme ho natenko na pečicím vále posypaném mandlovou moukou a vykrajujeme různé tvary, které pak skládáme a sušíme na sušičce. Každý kousek poklademe pekanovým oříškem.

Štědrý den klepe na dveře a my s hrůzou zjišťujeme, že nám chybí ještě jeden poslední dárek. Internetová zásilka by již nestihla dorazit a pobíhání po přeplněných obchodních domech by nám zkazilo veškerou vánoční náladu. Co teď? Podobnou situaci v životě jistě zažil každý z nás. Všichni ovšem dobře víme, že nejvíce potěší dárek vyrobený vlastními silami, a o to více, jedná-li se o ekologickou, nápaditou a vizuálně přitažlivou verzi něčeho reálně využitelného. Právě takovým dárkem se může stát například originální zapínací peněženka na drobné z použitých plastových lahví.

Dennodenně jimi plníme kontejnery, a ačkoli nám takováto spotřeba nečiní velkou radost, obejít se bez ní představuje nelehký úkol. Materiálové výhody plastových lahví (pružnost, pevnost, průhlednost, snadná manipulace) nelze popřít, a díky důvtipu a fantazii jich můžeme dále využít ve zcela jiných kontextech. Fantazii se meze nekladou, a tak se od banálního větrníku na zahradu například dostanete až k plovoucímu voru pro několik osob. Svoji zručnost si můžete natrénovat na našem dnešním návodu a uvidíte, že dokáže opravdu skvěle posloužit i jako malý vánoční dáreček pro vaše kamarády či blízké.

Jediné, pro co budete před samotnou výrobou pravděpodobně muset skočit do galanterie, je zip, nicméně předpokládám, že i ten v mnoha domácnostech nalezneme u šicího stroje. S délkou zipu si nemusíte lámat hlavu, stačí jej jen na konci potřebné délky zapošít nití, čímž předejdete jeho rozjetí, a můžete jej poté v klidu a bez obav za zakončením ustřihnout a zkrátit. Na velikosti PET lahve nezáleží, jde jen o to, jaké velikosti chcete při výsledku dosáhnout. Lépe se samozřejmě pracuje s lahvemi o obsahu 1, 5 litru – plast je tenčí a lépe se tak prošívá. Dobře vypadají monochromně barevné kusy, nemusíte se ovšem bát ani pestrých barev, spojit dvě různobarevná dna a sešít je zcela jinou nití. Záleží jen na vkusu vás a obdarovaného.

Potřebujete:

dvě plastové lahve stejného průměru
zip
nit
jehlu
řezák

Postup:

Nejprve řezákem opatrně uřízněte dna obou PET lahví. Nemusíte nic rozměřovat, řiďte se podle spodní linky etikety.

Navlékněte si nit tak dlouhou, aby odpovídala zhruba dvěma obvodům průřezu. Zip rozepněte a začněte jej přišívat k jednomu dnu tak, aby na hranu dna doléhal co nejpravidelněji.

Po dokončení a zapošití jedné strany pokračujte stejným způsobem i u druhého dna.

Vývoj současného a budoucího pohonu vozidel a strojů lze rozdělit na několik skupin podle zdroje energie: elektřina, vodík, CNG/LNG a konvenční paliva jako benzín a nafta. Protože vývoj více technologií najednou vyžaduje vysoké náklady a investice, je zájmem výrobců zvolit jen některé z uvedených zdrojů pohonů a ostatní upozadit. V současnosti můžeme pozorovat hlavní souboj mezi zemním plynem a elektřinou.

E.ON RÁDCE: JAKÉ VÝHODY MÁ CNG (STLAČENÝ ZEMNÍ PLYN)?

Vozidla na zemní plyn jsou stále více využívána v Asii a Tichomoří. V indickém hlavním městě Dillí a dalších velkých městech, jako jsou Ahmadábád, Bombaj nebo Kalkata, najdete vozidla na CNG na každém kroku. Jeho použití se také zvyšuje v Jižní Americe, Evropě a Severní Americe především kvůli rostoucím cenám benzínu. V reakci na vysoké ceny pohonných hmot a environmentální hlediska se CNG začíná používat i v nákladních autech, městských autobusech a dalších velmi zajímavých strojích, o kterých se dozvíte v našem článku.

CNG lokomotiva 714 na trati mezi Opavou a Hlučínem

Lokomotivu vyvinula společnost Vítkovice Doprava. Byla odstraněna původní palivová nádrž a její místo zaujaly svazky tlakových lahví. Přechod na nový pohon si vyžádal také úpravy na pultech strojvedoucího, kde přibyly manometry pro sledování tlaku plynu. Zásobníky disponují vodním objemem 3 430 litrů. Na jedno naplnění je lokomotiva schopna urazit až 510 kilometrů. Jedná se o jedinou lokomotivu s tímto pohonem v České republice a jednu z mála na světě.

Audi A4 Avant g-tron

Audi A4 Avant g-tron je sportovní a zároveň úsporné a ekonomicky výhodné auto. Při používání plynu má provoz modelu Audi A4 Avant g-tron neutrální bilanci emisí CO₂.  Nádrže pojmou celkem 19 kilogramů CNG, což umožňuje dojezd více než 500 kilometrů. Audi A4 Avant g-tron bude jednou z největších novinek na českém trhu v roce 2017.

Pokud vás Audi A4 nezaujmulo, spoustu dalších automobilů s CNG pohony můžete najít ZDE.

E.ON RÁDCE: KTERÁ AUTA NA CNG JSOU NEJVYHLEDÁVANĚJŠÍ?

Caterpillar 797B

Společnost Caterpillar přišla s novou strategií směřující k LNG palivu. Chris Curfman, viceprezident Caterpillar, řekl: „Zemní plyn je čisté, úsporné palivo, které je snadno dostupné pro většinu našich zákazníků po celém světě. Produkty na LNG pohon slibují snížení nákladů.“ Tyto LNG poháněné těžební projekty sníží emise CO₂ celkem o 255 000 tun ve srovnání s naftou na jednom jediném těžebním projektu. Jenom v Kanadě očekává společnost Caterpillar úsporu nákladů 2 miliardy dolarů.

Fiat 500 EcoAbarth

V roce 2012 tým pod vedením Nicola Ventury soutěžil s Fiatem 500 Abarth upraveným pro provoz na zemní plyn, a ten tak dostal přezdívku „500 EcoAbarth“. Team Ecomotori se účastnil FIA poháru alternativních pohonů, nejprestižnějšího závodu rallye aut na světě. Ačkoliv tomuto poháru dominují především elektromobily, tým vyhrál pohár FIA. Poprvé v historii tak auto poháněné na zemní plyn vyhrálo světový titul.

E.ON RÁDCE: JAK FUNGUJE AUTO NA PLYN (CNG)?

Tupolev Tu-155

Tupolev Tu-155 je upravený Tu-154, který byl použit jako prototyp letadla na alternativní palivo. Jednalo se o první experimentální letoun na světě. Tu-155 poprvé vzlétl 15. dubna 1988. To používal ještě vodíkové palivo, později přešel na zkapalněný zemní plyn. Palivová nádrž byla umístěna v zadním prostoru. Během zkušebních letů bylo ustaveno 14 světových rekordů. Bohužel rozpad Sovětského svazu zastavil další vývoj. A tak Tupolev Tu-155 zůstává jediným dopravním letadlem v historii, které využívalo zemní plyn.

Před měsícem jsme vám představili ambiciózní architektonickou soutěž Český ostrovní dům, která si klade za cíl usídlit v našich končinách vizi ekologicky šetrného bydlení v soběstačných příbytcích pyšnících se svěží, moderní architekturou. Do soutěže se přihlásilo mnoho návrhů z řad studentů architektonických oborů napříč republikou, ale jen ty nejlepší se můžou těšit na svou realizaci.

Autorem jednoho takového projektu je i Vojtěch Lichý, student magisterského studia oboru Architektura a stavitelství na pražské ČVUT, který v soutěži uspěl a obsadil dělené první místo. O příležitosti, jakou se Český ostrovní dům pro mladého architekta stal, si teď můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Můžete ve stručnosti popsat, co je to projekt Český ostrovní dům?
Vojtěch Lichý: Český ostrovní dům je nová každoroční studentská soutěž, jež má za cíl snoubit plně funkční, pokroková a důmyslná řešení s co nejvíce soběstačnými a šetrnými budovami. Slovo ostrovní tedy v tomto kontextu poukazuje na nezávislost na inženýrských sítích díky užití nejmodernějších způsobů nakládání s přírodními zdroji. V roce 2016 proběhl první ročník soutěže, kterého jsem se účastnil. O projektu si můžete přečíst více například na oficiálních stránkách Českého ostrovního domu.

Proč jste se přihlásil do soutěže?
Zadání pro mne znamenalo obrovskou výzvu a nový úhel pohledu, o kterém jsem do té doby příliš nepřemýšlel. Spojení současné architektury a ostrovního fungování domu, které staví na optimálním množství potřebné energie, nás může v mnoha směrech posunout.

Umístil jste se na dělené první příčce. Čím byl váš návrh speciální, jak jste přemýšlel?
Především jsem chtěl vytvořit silný architektonický koncept, který bude dokonale spojen s krajinou, ale přitom bude optimálně využívat přírodní energetické zdroje. Jako klíčové se ukázalo oproštění se od některých zažitých řešení. Můj návrh je tedy koncipován jako dva „plovoucí“ boxy, které se krajiny jen jemně dotýkají pomocí sloupků, na kterých stavba spočívá. Design těchto boxů je pak podpořen účelným seřezáváním ploch, což do návrhu přináší určitou dynamiku. Pro dobrý pocit obyvatel je pak zásadní velká prosklená plocha mezi hlavní obytnou místností a lodžií, která z krajiny tvoří jeden z prvků interiéru, avšak díky úrovňovému řešení lodžie se v domě obyvatelé přesto budou cítit útulně. Rozměrné zasklení lze samozřejmě i zcela zastínit. Stěžejní prvkem je pro mě návrh svislé integrované fotovoltaiky, která nenápadně dotváří část nejvíce exponované fasády.

Projekt Český ostrovní dům v poslední době takzvaně čeří vodu, dost se o něm mluví. Jakou mají podle vás ostrovní stavby pozici v budoucnosti architektury?
Je to zatím první vlaštovka z mnoha. Ostrovně může fungovat i skupina domů. Naprosto zásadní přínos těchto staveb je však v tom, že uživatel stavby si mnohem lépe uvědomuje, kolik energie jeho stavba spotřebovává a odkud tato energie pochází. Tedy tu, co si sám vyrobí, a to samozřejmě bez dalšího zatížení životního prostředí. Pocit svobody, který člověku dodává nezávislost na cenách energií, je pouze bonus. Vzhledem k trendům ve světě tedy bude ostrovní fungování domu nebo skupin domů mnohem populárnější a častěji uplatňované.

Stal jste se součástí finálního teamu projektu Český ostrovní dům, což je velký úspěch. Připravujete tedy ještě při studiu architektonickou podobu tohoto zajímavého projektu. V jaké jste aktuálně fázi?
Ano, velmi si toho vážím a samozřejmě je to nyní jedna z mých priorit. V současné době připravujeme nový návrh, který bude odpovídat novým podmínkám především z hlediska architektury. Tento návrh bude upraven do stavby jednoduchého objemu nebo zapracování tradičních proporcí štítových stran. Dům by tak měl dostat výraz moderní dřevostavby.

„Závisí především na architektonickém návrhu. Architekt musí vždy zvolit co nejlepší řešení pro danou situaci, vybrat správné materiály a navrhnout kvalitní detaily."

První stavby projektu Českého ostrovního domu jsou plánovány mimo městskou zástavbu. Proč? Májí tyto budovy potenciál pro využití i v městské zástavbě? Je tam nějaké know-how pro rekonstrukce?
První ostrovní dům je koncipován jako apartmán. Tedy místo, kam si celá rodina může zajet si takový dům vyzkoušet a zažít. A kde jinde ho postavit než v krásné přírodě v blízkosti vodních ploch či lyžařského areálu?

V městském prostředí samozřejmě tyto budovy potenciál mají. V tomto případě je pak možné propojit několik domů dohromady, které si mohou vyrábět všechnu potřebnou energii ekologicky a efektivně ji využívat. U rekonstrukcí je princip velmi podobný. Avšak budova může být nevhodně orientována ke světovým stranám, což má za následek nižší solární zisky budovy a efektivitu solárních panelů.

Je výstavba a údržba vámi navrhovaného domu náročnější oproti klasickým novostavbám?
Neřekl bych. Toto závisí především na architektonickém návrhu. Architekt musí vždy zvolit co nejlepší řešení pro danou situaci, vybrat správné materiály a navrhnout kvalitní detaily. Technologie domu pak nejsou při správné instalaci nijak poruchové.

Myslíte, že nastal čas k masové výstavbě podobných domů?
Zcela jistě. Společnost si již začíná uvědomovat, že je nutné se k Zemi chovat šetrněji, a my jí nabízíme možnost, jak tomu napomoct.

Takový projekt vám může skvěle nastartovat kariéru. Jaké máte plány, až budou stavby v roce 2018 dokončeny? Chystáte se tomuto tématu dále věnovat?
Architektura je obor spousty výzev. Chci vytvářet věci, které budou názory a chování lidí posouvat dopředu, a toto je jedna z nich. Nyní studuji poslední ročník oboru Architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Souběžně s tím se brzy chystáme s kolegy vytvořit vlastní ateliér a naplno dělat to, v čem vidíme smysl a co nás baví.

Pokud si v těchto dnech chcete koupit elektromobil s pořádným dojezdem, vaše možnosti jsou docela omezené. Ale již příští rok přijde na trh nová vlna vozů na elektrický pohon, a to nejen od automobilek, které se dlouhodobě elektromobilům věnují. Těšit se můžeme na modely od Volkswagen, Kia, Hyundai, Fordu. Příští rok už rozhodně nebude patřit pouze Tesle. Naopak si svůj kus trhu utrhne hned několik konkurentů.

Hyundai Ioniq

Ioniq je první vstup značky Hyundai na trh s elektromobily a je připraven učinit v roce 2017 slušný rozruch. Zákazník si bude moci vybrat mezi hybridní verzí a plně elektrickou verzí, která ujede až 250 kilometrů na jedno nabití. Vzhledem ke svému stylingu a techno-inkluzi, jako jsou technologie Apple CarPlay, Android Auto a bezdrátové nabíjení chytrých telefonů, může Ioniq zaujmout početnou skupinu zákazníků, které vyjde přibližně na necelý jeden milion korun.

Toyota Prius Prime

Prius Prime navazuje na dominanci Toyoty na trhu s hybridy, kterou získala s předchozím modelem. Upgrade kapacity baterie umožňuje autu pohon buď v elektrického režimu, nebo jako tradiční benzínový-elektrický hybrid, který spotřebuje méně než 4 litry na sto kilometrů. Toyota slibuje dojezd až 1000 kilometrů. Uvidíme v roce 2017, zda dostojí svým slibům.

E.ON RADCE: VYPLATÍ SE ELEKTROMOBIL?

Volkswagen Microbus

Tato verze Volkswagenu půjde do výroby v roce 2017 a bude to plně elektrické vozidlo s tradičním hranatým designem. Modely budou mít nejnovější technologie Lithium-Ion baterií od Volkswagenu, což slibuje slušný dojezd. Více informací Volkswagen odhalí příští rok.

Kia Soul EV

Kia Soul EV 2017 je nový městský automobil připravený objevit se na globálním automobilovém trhu za pár měsíců. Vůz je ideální pro rodiny, dospělé, stejně jako mladší řidiče. U současného modelu majitelé Kia Soul EV ujedou na jedno nabití 220 km. U nového modelu se určitě můžeme těšit na navýšení dojezdové vzdálenosti. Předpokládaná cena je 850 000 Kč.

E.ON RÁDCE: KTERÉ ELEKTROMOBILY JSOU NEJVYHLEDÁVANĚJŠÍ?

Ford C-MAX Solar Energi

Ford C-MAX Solar Energi je moderní hatchback, jehož návrh zahrnuje některé z nejnovějších technologií. Vzhled tohoto středně velkého hatchbacku jasně říká, že je to moderní vůz – zejména kvůli svému jedinečnému designu a umístění solárních panelů na střeše vozu. Předem podotýkáme, že solární panely jsou pouze doplňkem, který urychluje nabíjení. Není tedy možné jet pouze na solární energii. Na to si ještě několik let počkáme. Na čistě elektrický pohon Ford C-MAX ujede přes 30 km a v hybridním režimu až 1000 km. Konečnou cenu se dozvíme až v průběhu roku 2017.

Infiniti LE

Infiniti je divizí Nissanu zaměřující se na luxusní automobily. Infiniti LE vstupuje na trh jako plnohodnotný sedan s čerstvými a prémiovými atributy. Tento vůz je dodáván s pouze elektrickým zdrojem, takže kromě velkého výkonu hraje také důležitou roli v ochraně životního prostředí. Bohužel Infiniti LE se má objevit na trhu až na přelomu příštího roku, tudíž se konkrétní parametry dozvíme až v průběhu roku 2017.

Tesla Model 3

Tesla odhalila svůj první vůz pro masový trh v březnu letošního roku. Vůz má mít dojezd až 320 kilometrů na jedno nabití a z nuly na sto se dostane za pouhých šest sekund. Model 3 se začne vyrábět během příštího roku a cena začíná na 900 tisících korun.

E.ON RÁDCE: KTERÉ ELEKTROMOBILY JSOU NEJVYHLEDÁVANĚJŠÍ?

BMW i3

BMW zatím moc informací o svém novém inovativním modelu elektrického hatchbacku neodhalilo. Ale preprodukce nového modelu začala v létě a na trh by se měl i3 dostat na začátku příštího roku. BMW slibuje delší dojezd a větší výkon motoru.

Více než dvě třetiny Evropanů žijí ve městech a jejich okolí a právě tyto oblasti čelí mnoha výzvám z hlediska životního prostředí. S posunem k zelenějšímu životnímu stylu, s důrazem na ochranu klimatu a změny světové energetické politiky se evropská města přizpůsobují vizi společné udržitelnosti. Pojďme se proto podívat na několik měst, která jdou příkladem na cestě k zelenějším zítřkům.

Bristol, Velká Británie

Bristol je rušné město se zelenou vizí, které vychází ze svých středověkých kořenů. Evropské nejzelenější město roku 2015 nejefektivněji zachází s elektřinou a uhlíkovými zplodinami v celé Velké Británii. Je to město, kde každý pátý jde do práce pěšky, počet cyklistů v ulicích se za posledních pár let zdvojnásobil a více než devět tisíc lidí je zaměstnáno v provozech s nízkou emisní produkcí. Bristol je vzorem pro jiná města, zvlášť v dopravě a energetice. S jednou nohou na venkově podporuje zelená řešení, udržitelnost a dává místním organizacím možnosti, jak uzpůsobit tamní prostor. Od ulic přívětivých pro cyklisty, místních klimatických iniciativ a znovu získaných komunitních míst po zelené technické zázraky a horkovzdušné balóny poháněné sluneční energií – to vše můžete v Bristolu najít.

Reykjavík, Island

Přímořské hlavní město Islandu je často nazýváno Mekkou obnovitelné energie. A je pro to dobrý důvod: Reykjavík naplňuje všechny svoje elektrické a vytápěcí nároky pomocí obnovitelných zdrojů. Je průkopníkem geotermální energie, která vytápí až 95 % města. Ale není to jen o používání světově největšího geotermálního systému vytápění. Pýchou města je také nejekologičtější konferenční centrum na světě společně s velmi malým znečištěním a také neuvěřitelně čistá voda z kohoutku. Reykjavík tak směruje Island k tomu, aby se stal první zemí, která se spoléhá jen a pouze na elektřinu z obnovitelných zdrojů. Tomu se říká snít ve velkém.

Lublaň, Slovinsko

Lublaň se po období zátěže auty a hustého provozu stala domovem kol a hromadné dopravy, tady ale zelená transformace nekončí. Evropské nejzelenější město roku 2016 snížilo své emise oxidu uhličitého uzavřením centra města pro motorová vozidla, zavedením služby s veřejnými koly, propagací elektromobility a tankováním autobusů hromadné dopravy zemním plynem. Za zmínku také stojí, že Lublaň je známá pro svou velmi kvalitní kohoutkovou vodu, která se nijak neupravuje a v létě osvěžuje návštěvníky města prostřednictvím veřejných fontánek. To ale pořád není všechno. Lublaň si dává velký pozor na energetickou efektivitu. Nejenže v ní přišli s dálkovým vytápěním, ale také poskytli vozidla s pohonem na zemní plyn pro veřejné společnosti a vyměnili téměř 14 tisíc pouličních lamp za LED diody. Malý povrch, velká udržitelnost. To je všeříkající.

Malmö, Švédsko

Malmö povstalo z průmyslového popela jako fénix životního prostředí. Kdysi těžce znečištěná oblast se postavila na nohy a přetvořila se v místo zasvěcené ekologii. Nejzelenější částí Malmö je Západní přístav, který prakticky spotřebovává jen obnovitelnou energii získanou ze slunce, větru a vody. Botanická zahrada Augustenborg má největší střešní zahrady s rozlohou 9,5 tisíce metrů čtverečních. Do roku 2031 by mělo 30 % lidí dojíždějících do práce využívat udržitelné způsoby transportu: chůzi, šlapání na kole a hromadnou dopravu. Moderní prvek ekologické recyklace umožňuje převoz zbytků jídla podzemním systémem, který drží popelářská auta pryč od vilových čtvrtí. A to je jenom začátek zeleného seznamu Malmö.

Kodaň, Dánsko

Kodaň, často přezdívaná „cyklistův sen“, je městem, kde je těžké se nechovat ekologicky. Úspěšně totiž zkombinovala udržitelná řešení s růstem a vysokou kvalitou života, a tak není divu, že získala titul Evropského nejzelenějšího města roku 2014. Kodaň má, díky dlouhé historii zeleného směřování, zelené oázy, rozlehlé prostory a nejlepší cyklistickou infrastrukturu na světě. Pouze kolem 30 % kodaňských domácností vlastní auto. Není se čemu divit: město má víc než 350 km cyklostezek, přičemž jsou semafory nastaveny tak, aby zvýhodňovaly milovníky kol. Město má také jednu z nejčistších vod na světě a velký potenciál (i spotřebu) pro výrobu organických potravin. Také je v Kodani celá řada udržitelných hotelů, z nichž má 71 % oficiální ekocertifikát. Udržitelnost v Kodani není otázkou volby. Je to životní styl.

Elon Musk se vždy snažil změnit náš svět k lepšímu. V současnosti se jedná o majitele a ředitele nejpokrokovějších firem na světě, Tesly, SpaceX a SolarCity. Mezi jeho cíle vždy patřilo snížení dopadů globálního oteplování prostřednictvím udržitelné výroby a spotřeby energie a snižování rizika zániku lidstva vytvořením kolonie na Marsu. V roce 2016 pronesl několik zásadních projevů k příležitosti uvedení nových produktů jeho firem. Vybrali jsme nejzásadnější myšlenky, které během svých vystoupeních pronesl, od elektromobility až po rizika umělé inteligence.

O Tesle a automobilech

„Aby bylo možné mít čistý vzduch ve městech, budeme muset jezdit elektricky.“

Ve městech je obecně daleko horší vzduch než na venkově a jedním z hlavních důvodů jsou výfukové plyny běžných spalovacích motorů uvnitř automobilů. Elon se skrze svoji firmu Tesla snaží rozhýbat zkostnatělý automobilový průmysl a posunout vývoj automobilek k elektromobilům, které nevypouštějí jedovaté zplodiny. Podobnou myšlenku následují i čtyři hlavní města. Paříž, Mexico City, Madrid a Atény se zavázaly, že do roku 2025 zakáží vjezd automobilům se spalovacím motorem. Reagují tak na zprávu Světové zdravotnické organizace (WHO), která došla k závěru, že na celém světě za jeden rok zemře 3 miliony lidí na následky znečištěného vzduchu ve městech.

O změně klimatu

„Pálit fosilní paliva je jako vzít nábytek ze svého domu a hodit ho do ohně na zahřátí.“

Další firma Elona Muska je SolarCity, která se zaměřuje na solární energii. Proč pálit fosilní paliva, kterých je na Zemi nedostatek, když denně dostává mnohonásobně více energie ze Slunce? SolarCity investuje obrovské peníze do výzkumu nových technologií, jako jsou například nově představené solární tašky na střechu, které Musk ukázal letos na podzim. A i další projekt, který dokazuje schopnost se odstřihnout od fosilních paliv, je na světě. S firmou SolarCity se dokáže ostrov Ta'ū z Americké Samoi zásobovat elektřinou pouze ze sluneční energie. Před spuštěním velké solární elektrárny musel ostrov Ta'ū pro své generátory dovážet 1 125 litrů nafty denně.

O umělé inteligenci

„Doufám, že nejsme jen biologický spouštěč pro digitální super inteligenci. Bohužel je to stále pravděpodobné. Umělá inteligence je něco, co je riskantní nejen na úrovni jednotlivce, ale také na úrovni civilizace. A to je důvod, proč to vyžaduje opravdu hodně výzkumu bezpečnosti.“

Elon Musk se nedávno připojil ke Stephenu Hawkingovi, Stevu Wozniakovi a stovce dalších v dopise představeném na Joint Conference on Artificial Intelligence v Buenos Aires. V dopise odborníci varují, že umělá inteligence může být potenciálně mnohem nebezpečnější než jaderné zbraně. Jestli tato skupina osobností a vědců měla pravdu, ukáže pouze čas. Nebo už příští rok 2017?

O SpaceX a cestě na Mars

„Snažím se udělat velkou změnu v letech do vesmíru, aby byl kosmický let přístupný téměř každému.“

Elon Musk založil svoji společnost SpaceX před mnoha lety. Chtěl si tak splnit svůj sen, a tím je vyslání člověka na Mars. Zatím se SpaceX však zaměřuje na lety na oběžnou dráhu Země a na Mezinárodní vesmírnou stanici pro NASA. V blízké budoucnosti by však Musk chtěl uskutečnit i komerční lety do vesmíru.

O životě v simulaci

„Absence jakéhokoliv pozorovatelného života ve vesmíru může být argumentem pro to, že se nacházíme v simulaci.“

Tento kontroverzní výrok pronesl Elon Musk na Code Conference 2016, kde se dotkl problémů virtuální reality. Podle Muska je šance, že nežijeme v počítačové simulaci, jedna k miliardě. Jako důkaz uvádí rychlý vývoj počítačových technologií, herních simulací, a především velké rozšíření počítačů a dalších zařízení, na kterých lze takové simulace spustit. Poslední a velmi zajímavý argument je, že lidstvo ještě nedokázalo najít jiný život ve vesmíru, což zvyšuje šanci, že jsme součástí počítačové hry jiné vyspělé civilizace.

Pokud vás tento Muskův výrok vystrašil, je to zbytečné. Jestli je pravda, že žijeme v počítačové simulaci, tak podle Muska vše dopadne dobře a jako lidstvo se nemáme čeho bát. Naopak pokud v ní nežijeme, mělo by se lidstvo obávat o svou budoucnost kvůli environmentálním změnám na naší planetě.

Rekordy! Rekordy! Rekordy, kam se člověk podívá. Ne, nemluvíme o olympijských hrách v Riu. Chcete si tipnout? Při pohledu na obrázek by to pro vás nemělo být těžké. Dali jsme dohromady rekordy z oblasti obnovitelné energetiky. Věříme, že některé z nich budou v blízké budoucnosti zapomenuty. Proč? Protože doufáme, že rekordů v budoucnu přijde mnohem víc a zastíní ty z roku 2016.

Upínáme pozornost k novému energetickému světu. To proto můžou čtenáři na našem blogu najít články o energetickém přechodu. Všechny rekordy vzpomínané níže se nejspíš nechaly inspirovat z jiných, podobných příběhů. Jsme si ale vědomi, že tohle není štafetový souboj na olympiádě. Prostě nebudeme zastavovat po předávce. Všichni bychom měli pokračovat ve vyhlížení nového energetického světa.

Uruguay

Naše první rekordní země je z jihoamerického kontinentu. Obnovitelné zdroje produkují 94,5 % elektřiny Uruguaye. Dnes jsou tam ceny energie nižší než dřív. Je to velké plus pro Uruguay v její udržitelnosti a ekonomice. Ramón Méndez, šéf vládní klimatické politiky, rád vyzdvihuje finanční zisky: „Pochopili jsme, že obnovitelnost je především záležitostí finančního byznysu.“ Společně se starými uruguayskými vodními elektrárnami přispěly v posledních letech velké investice do biomasy a větrné a solární energetiky ke zvýšení podílu těchto zdrojů v celkovém součtu na 55 %. Pro porovnání, světový průměr činí 12 %, v Evropě potom 20 %.

Paraguay

Zůstaňme v Jižní Americe a podívejme se na Paraguay. 90 % paraguayské elektřiny se vyrábí v jedné obrovské vodní elektrárně na přehradě Itaipu, která se nachází v blízkosti brazilské a argentinské hranice. Elektrárna poskytuje energii jak pro Paraguay, tak i pro sousední Brazílii. Přehrada Itaipu vyrábí elektřinu o 55 % levněji než jiné elektrárny v této oblasti. Tato úspora nemá ve světě obdoby.

Kostarika

Nyní se vydáváme na sever z Paraguaye do překrásné kostarické přírody. V loňském roce tam měli rekordní šňůru 94 dnů, kdy k výrobě energie nepoužili fosilní paliva. Na tomto úspěchu se z velké většiny podílí vodní elektrárny (78 %), ale za zbytek jsou taky zodpovědné elektrárny užívající obnovitelné zdroje, jmenovitě geotermální (12 %) a větrné (zbývajících 10 %). S tímto čtyřiadevadesátidenním rekordem v kapse si Kostarika stanovila cíl vyrábět do roku 2021 elektřinu pouze z obnovitelných zdrojů.

Island

Nadešel čas překročit Atlantik, ale dáme si menší pauzu a zadíváme se na polární záři na naší cestě za rekordy. Island má přírodní geotermální a vodní zdroje. Takže je to výjimečná vodní krajina a krásné místo ke krátké pauze. Výhodou Islandu je, že je zemí sopek, tudíž využívá geotermální energii k 85% pokrytí nároků na vytápění a v kombinaci s vodními elektrárnami zvládne pokrýt i veškerou poptávku po elektřině. Díky tomu je největším producentem zelené energie na jednoho obyvatele na světě. Může i to být důvodem jejich úspěchu na Euru 2016?

Skotsko

Naše hledání rekordů pokračuje z jednoho ostrova na druhý. „Lang mey yer lum reek“ je stará skotská průpovídka, která znamená „Nechť se z vašeho komína dlouho kouří“, neboli „Žijte dlouho a blaze“. To je ale všechno minulostí, vzhledem k tomu, že Skotové vyrobili v roce 2016 57,7 % jejich elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Portugalsko

Právě jsme přijeli do jižní Evropy. Portugalsko fungovalo čtyři dny po sobě pouze na obnovitelnou energii. Tento stosedmihodinový počin začal ráno 7. května a skončil za středečního podvečera 11. května letošního roku. Mohl za to optimální mix solárních, větrných a vodních elektráren.

Lesotho

Lesotho získává 100 % svojí elektřiny z kaskády vodních přehrad, která vyrábí tolik energie, že ji může Lesotho vyvážet do Jižní Afriky. Lesotho je v současnosti držitelem rekordu na africkém kontinentu. Následující fotografie zobrazuje monumentální přehradu v Lesothu.

Bhútán

Z asijského kontinentu máme také jednu rekordní zemi. Přímo na úpatí Himalájí leží Bhútán, jehož bohaté zdroje vodní energie vyrábí tolik elektřiny, že je její nadbytek posílán za hranice a představuje 40 % exportu této země.

Doufáme, že jste si užili náš výlet kolem rekordního energetického světa. Obnovitelné zdroje jsou budoucností. V tomto článku jsme se zaměřovali na země pod 10 milionů obyvatel. Pro větší země je těžší dosáhnout stejných výsledků, ale doufáme, že se také začnou brzy těžit z předností, jaké obnovitelná energetika skýtá. My si přejeme, aby štafeta obnovitelnosti putovala dál, a k nám se tak dostávaly rekordy z více a více míst.

Určitě jste se v životě již mnohokrát setkali se silonkami, tedy dámskými punčochami, v České republice slangově pojmenovanými podle firmy, která v 50. letech minulého století vyvinula speciální nylonové vlákno na jejich výrobu. Přestože dnes již firma SILON vlákna na dámské punčošky nevyrábí, stále má oblast, v níž u nás vyniká. Jako suroviny pro své produkty, jimiž jsou dnes trochu jiné druhy umělé tkaniny, používá PET drť, tedy materiál z recyklovaných PET lahví. Takto recyklovaného plastu potřebuje tolik, že musí dovážet plastovou drť z celého světa. S jejich marketingovým specialistou Milošem Stibalem jsme si popovídali o tom, jaká je budoucnost využívání plastových materiálů.

Máte celkem bohatou historii. Co stálo na začátku vzniku společnosti SILON?
Miloš Stibal: U zrodu společnosti stál Otto Wichterle se svým kolektivem, který vyvinul vlákno z kaprolaktamu samostatnou cestou, bez zahraniční licence, a jako první na světě aplikoval kontinuální výrobní proces na zařízení vlastní konstrukce. První výrobek, po němž byla společnost pojmenována, se nazýval SILON a vyráběly se z něj dámské nylonové punčochy. SILON zahájil své působení v roce 1950 a v dnešní době zásobuje klienty v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe a Austrálii.

Co je v současnosti vaším produktem?
Naše výrobky tvoří dva hlavní pilíře. Vlákna pod značkou TESIL, která jsou používána téměř všemi důležitými evropskými výrobci v automobilovém průmyslu. Dále tvoří nezbytnou součást produktů osobní hygieny, dělají se z nich třeba i pleny a ve formě netkaných textilií se používají například ve stavebnictví. Druhým pilířem naší výroby jsou technické kompaudy, což je speciálně upravený polyetylen nebo polypropylen, který vypadá jako malé plastové kuličky. Při výrobě se do nich přidávají různá aditiva (minerální látky, skelná vlákna a další), která mění a vylepšují vlastnosti těchto materiálů. Vyrábí se z nich plastové díly třeba v automobilovém průmyslu, při výrobě domácích spotřebičů nebo ve stavebnictví. Různé trubky, rozvody vody na topení, kabely a podobně.

„Naše firemní myšlení je natolik svobodné, abychom šli naproti i dalším ekologickým aspektům."

Surovinou pro vaše vlákna TESIL jsou recyklované PET lahve. Proč jste se zaměřili právě na ně?
Technicky se jedná se o PET drť, tedy již zpracované PET lahve. Hlavním důvodem byl technologický pokrok ve výrobě vláken a s ním spojené ekonomické a ekologické výhody zpracovávání těchto surovin.

Doslechli jsme se, že PET drť musíte vozit i ze zahraničí. To znamená, že spotřebujete veškeré PET lahve, které se v Česku recyklují?
Bohužel kapacita zpracovatelských linek na výrobu drtě je v ČR nedostatečná a velké množství sebraných lahví se vyváží do zahraničí v původním stavu. V současné době se u nás celkově sesbírá 60 až 65 tisíc tun PET lahví ročně, zpracuje se ale jen necelá polovina tohoto množství. Ani kvalita vytřídění není v ČR úplně optimální a drť obsahuje vyšší míru nežádoucích příměsí než třeba drť z Německa, kde funguje zálohový systém vratných PET obalů. My ve firmě SILON zpracováváme okolo 50 tisíc tun PET drtě ročně, tudíž ji z části musíme vozit ze zahraničí. Čistě teoreticky bychom ale byli schopni zpracovat veškeré PET lahve vytříděné v České republice.

Odkud drť vozíte?
Včetně Česka a Německa ještě i z ostatních zemí. Mimo Asii, to už by se nám ekonomicky nevyplatilo. Nejčastěji jde tedy ale o západní a východní Evropu. PET drť se stala obchodní komoditou, se kterou se normálně obchoduje, je to tedy také otázka nabídky a poptávky. Velký vliv má také sezónnost. V létě, kdy je velká spotřeba nápojů, je i nabídka PET drtě vyšší.

Co pro vás znamená recyklace plastu?
Pro nás je PET drť samozřejmě základní výchozí surovina, ale naše firemní myšlení je natolik svobodné, abychom šli naproti i dalším ekologickým aspektům. Je velmi důležité chovat se vůči životnímu prostředí zodpovědně, což se v našich plánech a strategiích samozřejmě objevuje. Například naší vizí je, že v budoucnosti v závislosti na tom, co umožní technologie, chceme být bezodpadovou firmou. Tedy veškerý odpad vzniklý při výrobě znovu zpracujeme. Chceme i dále omezovat používání škodlivých látek při výrobě a nadále snižovat spotřebu energií potřebných nejen pro výrobu, ale i například v administrativních budovách.

„Jde o zodpovědnost každého z nás, umět plasty využívat efektivně a šetrně."

Máme v České republice, co se recyklace plastu týče, co zlepšovat?
Určitě v oblasti třídění a zpracování sesbíraných plastů. Dále zvyšováním kapacit zpracovatelských zařízení a recyklačních linek nebo podporou technologií na používání recyklátů a dalších.

Jakou vidíte budoucnost plastů?
Do budoucna se určitě budou plasty používat, je velmi těžké je nahradit něčím jiným. Důležité bude najít způsob, jak je rozumněji využívat, zlepšovat jejich vlastnosti a efektivněji je recyklovat. Jejich využití se však bude dále vyvíjet. Plast se dnes začíná vyrábět i z biomasy, takže jeho možnosti se budou nejspíš ještě dále posouvat. Jde o zodpovědnost každého z nás, umět tento materiál využívat efektivně a šetrně, tak, aby zlepšoval život lidí a nezatěžoval životní prostředí.