Geotermální energie se řadí mezi obnovitelné zdroje, o kterých se příliš často nehovoří. Navzdory nemalému potenciálu u ní i přes veškerou snahu narážíme na celou škálu technických problémů a finančních bariér.
V budoucích letech by tyto překážky mohla pomoct překonat data, která dnes výzkumníci „těží“ z digitalizovaných záznamů družice GOCE.
S určitou nadsázkou můžeme říct, že největším problémem pojícím se s možným využitím geotermální energie je otázka, kam vlastně zasadit lokace vrtů. Tak, aby byl zachován využitelný potenciál při zachování rozumné pořizovací ceny.
Zatímco některé lokality jsou z hlediska geotermální energie „profláknuté“ a dobře se o nich ví (Japonsko, Havajské souostroví, Filipíny, Nový Zéland, Mexiko, Island), řada jiných dosud unikala naší pozornosti.
Přitom odhalení slibných lokalit mimo seizmicky aktivní oblasti a tektonické zlomy by přitom mohlo nastartovat nový boom velkých geotermálních projektů. Jenže jak tato neviditelná místa pod povrchem objevit?
Když se v odpoledních hodinách dne 17. března roku 2009 vznesl do vesmíru raketový nosič Rokot/Briz K-M, většinová veřejnost tuto událost nevnímala nikterak důležitě. Jenže právě na palubě této rakety se nacházela planetární sonda GOCE (plným jménem "Gravity Field and Steady-State Ocean Circulation Explorer"), která byla určena k velmi přesnému mapování gravitačního pole Země.
Následující dvě léta toto zařízení sbíralo data dle zadání, mimo jiné například o proměnách síly ledového pokryvu na zemských pólech, cirkulaci oceánů a dalších informací, využitelných pro nejrůznější klimatické studie. To vše, než jí došlo palivo. Data sesbíraná GOCE však nemají cenu jen pro výzkumníky z Evropské kosmické agentury, ale i pro zájemce o geotermální energetiku.
GOCE totiž zaznamenávala i data o gravitačních anomáliích na zemském povrchu, ze kterých lze po určité technické operaci vyčíst i lokace dosud neobjevených „horkých míst“. Ta, ač se často nachází v izolovaných či odlehlých oblastech, mohou posunout geotermální energetiku na zcela jinou úroveň.
Jak to? Henning Wuester, vedoucí mezinárodní mezivládní organizace IRENA (Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii): „Mapa vytvořená ze zpracovaných dat by v krátkosti mohla nahradit zdlouhavé a nákladné průzkumy.“