Article 0

Železnice jsou pro mnoho zemí světa páteřní sítí osobní i nákladní dopravy. Komfort a rychlosti vlaků sice za uplynulá desetiletí znatelně narostly, většina lokomotiv ale pořád sází na pohonnou sílu dieselových agregátů. Indie se rozhodla kompletní elektrifikací svých železnic následovat současný trend, a ušetřit tak nejen přírodu od negativních dopadů spalování nafty, ale také podstatnou část provozních nákladů čtvrté největší železniční sítě světa.

Indické ministerstvo železniční dopravy si před koncem letošního roku vytyčilo ambiciózní cíl: nadobro se po desetiletích postupné elektrifikace železnice zbavit všech dieselových lokomotiv do konce roku 2020. To představuje elektrifikaci více než 20 tisíc kilometrů železnic a svižnou obměnu zhruba 5 tisíc lokomotiv za elektrické, což si vyžádalo mimo jiné i výstavbu továrny společnosti Alstom v provincii Bihár, která by měla pomoct s pokrytím eminentní poptávky po svém dokončení na začátku příštího roku.

Indická železniční společnost odhaduje náklady kompletní elektrifikace na zhruba 115 miliard korun. Tato vysoká investice, která ukončí postupnou elektrifikaci, která probíhá už od padesátých let minulého století, by měla být šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale také ke státní kase. Vlaky na indických tratích v současnosti projezdí téměř tři miliardy litrů nafty ročně, což představuje náklady v řádu asi šedesáti miliard korun. Po kompletní elektrifikaci by měl národní dopravce i po nárůstu spotřeby elektřiny ušetřit přibližně třicet miliard korun, čemuž vláda mimo jiné napomohla zlevněným energetickým tarifem.

Inovace se ale v podání Indů nezastavuje u plošného využití elektrické energie. Kromě lokomotiv se totiž zaměřili i na využití prostoru pro cestující tak, aby ho připravili na úspornější éru indické železniční dopravy. V červnu letošního roku představili vagóny, které by měly brázdit kolejnice v závěsu za novými lokomotivami. Od těch běžných se z pohledu cestujících liší minimálně, přichází ale se soupravou 16 solárních panelů na střeše.

Panely za ideálních podmínek dokáží plně pokrýt spotřebu světel, obrazovek i klimatizace vagónů, a činí je tak energeticky nezávislými na zbytku vlaku. Zmíněné funkce, které dříve obsluhoval dieselový generátor, tak ještě prohloubí finanční úsporu za naftu. Dokáží tak soupravě se šesti solárními vagóny ušetřit dalších 21 tisíc litrů nafty ročně, což sníží provozní náklady o dalších zhruba 400 tisíc korun.

První vlaky s těmito vagóny nedávno obsloužily své první cestující na spojích v okolí Nového Dillí. Po testovací fázi v omezeném měřítku by se měly solární úpravy vagónů stát rutinním procesem, který bude vyrábět elektřinu ze slunce ve všech tratích protínajících Indický poloostrov. Solárním panelům pokvete na indických železnicích pšenka i v blízké budoucnosti s odvážnými předsevzetími, které slibují 1000 megawattovou výrobní kapacitu při dokončení plošné elektrifikace. Ambice ale neochabují ani při delším výhledu, ve kterém chce společnost navýšit kombinovaný výkon panelů na vagónech na 5000 megawattů do roku 2025. I díky těmto dílčím projektům se chce Indie naplno etablovat na špici udržitelné energetiky. Tuto snahu by měl stvrdit vytyčený výkon 175 gigawattů elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterého by chtěla druhá nejlidnatější země světa dosáhnout do roku 2022.

I díky chytrému využití železniční sítě má Indie namířeno stát se v blízké budoucnosti velmocí udržitelné energetiky, která se zapříčiní o další popularizaci aplikace nových a úspornějších technologií. Jestli se jí podaří dodržet optimistické termíny, zůstává otázkou, pozitivní vliv na strategii upřednostňující udržitelné zdroje to ale nijak neoslabí. Příslib dopravní sítě bez využití fosilních paliv se může stát inspirací pro mnoho zemí, které s technologií udržitelného rozvoje koketují v jiných odvětvích.