Automobilový průmysl se už po mnoho let snaží snížit dopad na životní prostředí. Nejvýznamnějším krokem v tomto směru je zavádění úspornějších motorů, které řádově snížily jak spotřebu paliva, tak objem vyprodukovaných emisí. Krom efektivnějších spalovacích motorů se stále dravěji dostávají na scénu i hybridní a plně elektrické pohony, které jsou nedílnou součástí snahy odpoutat se od závislosti na fosilních palivech. I přes všechny technologická vylepšení se ale ekologii nepodařilo proniknout do samotné výroby aut, na což se snaží upozornit skupina holandských studentů.
Hliník a uhlík jsou hlavními ingrediencemi současné výroby aut a jejich zpracování a výrobní nároky mohou představovat stejnou ekologickou zátěž, jakou auto vyprodukuje za celou dobu svého užívání na silnicích. I přesto, že díky nižší hmotnosti ulehčuje motorům práci a snižuje tak objem spáleného paliva, je zpracování hliníku až šestinásobně energeticky náročnější, než je tomu u (v minulosti hojně využívané) oceli, a míra recyklovatelnosti také nehraje ve prospěch tohoto lehčího kovu. I když se hybridní a elektrická vozidla mohou pyšnit ekologickým provozem, ze srovnání uhlíkových stop nevyváznou s čistým štítem, jak by si mohli mnozí myslet. Skupina studentů z Technické univerzity v Eindhovenu se proto rozhodla postavit vozidlo, které by ve formě uhlíkových zplodin neprojezdilo tisíce kilometrů ještě předtím, než se jeho kola dotknou silnice.
Tým TU/ecomotive představil v květnu letošního roku již čtvrtý koncept vozidla s názvem Lina, které je vůbec prvním autem, jehož konstrukce využívá výhradně biokompozitů. Tyto materiály využívají přírodních a lokálních zdrojů, které minimalizují environmentální zátěž. Vozítko Lina je tak zkonstruováno převážně z široce rozšířeného a dostupného kompozitu na bázi lnu, který disponuje pevností srovnatelnou se skelným vláknem. Pevnostní jádro vozu dotváří bioplast PLA, který využívá cukrovou řepu v šestiúhelníkové struktuře připomínající medové plástve. Kombinace těchto dvou materiálů poskytuje dostatečnou pevnost pro instalaci dalších nezbytných prvků bez dalších výztuh, které si zachovávají přednosti biologické rozložitelnosti.
I díky absenci tradičních materiálů tak šasi čtyřmístného auta váží pouhých 310 kilogramů, což je základní předpoklad velmi úsporného provozu. Pro dosažení nejnižší možné ekologické zátěže je Lina pochopitelně poháněna dvojicí elektrických motorů o kombinovaném výkonu 8kW. Poměr výkonu a hmotnosti tak autu umožňuje velmi svižné zrychlení až do maximální rychlosti 80 kilometrů za hodinu.
Kromě konstrukčních vylepšení Lina přináší i několik uživatelských novinek, které by se mohly stát inspirací pro mainstreamový automobilový průmysl. Implementace technologie NFC ve dveřích umožňuje otevírání a používání několika uživatelů s přístupem k mobilnímu telefonu, což představuje ideální řešení pro zapojení do carsharingových platforem bez nároků na fyzický klíč.
Ovšem aby nezůstalo pouze u konstrukčního experimentu s přidanou hodnotou pro studenty eindhovenské univerzity, rozhodl se tým TU/ecomotive Linu řádně otestovat v terénních podmínkách vytrvalostního závodu. Shell Eco-maraton představuje ideální kolbiště extrémně úsporných speciálů, které jsou pod drobnohledem odborníků nuceny předvést své teoretické přednosti v praxi. Pravidla jsou prostá: ten z monopostů, který za určitou ujetou vzdálenost spotřebuje nejméně energie, se stává vítězem.
I přesto, že řadu parametrů striktních pravidel závodu Lina naplnila, nepodařilo se ji dostat na start kvůli přílišné hmotnosti, která překročila limitních 225 kilogramů. Tým konstruktérů byl ale i tak s výsledky cesty na Londýnskou trať nadšený, protože mohl vůz ozkoušet v reálných podmínkách závodu mimo soutěž. Se slibnými vyhlídkami na další ročník a inspirací k dalším úpravám tak tým studentů odcestoval zpátky do Nizozemí a v současnosti pokračuje s propagací prototypů na dalších akcích s tematikou udržitelné budoucnosti dopravy.
Eindhovenští studenti sice nedosáhli na výsluní v závodní sezóně, ale příslib jejich auta je nedocenitelný. Ukazuje, že by se automobilový průmysl budoucnosti mohl mimo současné nabídky zelenějších motorů sebekriticky zaměřit i na svůj postup výroby. Tým TU/ecomotive poukazuje na ekologické rezervy, které může sériová výroba aut využít ať už za pomoci lnu a cukrové řepy, nebo dalších slibných biotechnologií.
