Ačkoli se lidský druh povýšeně považuje za pány planety Země, nejsme to my, kdo zde má hlavní slovo. Tím je stále příroda sama. V minulosti jsme zaznamenali mnoho pokusů o to ovládnout živly, které většinou skončili neúspěchem. Vědci z americké NASA se proto pokoušejí posledních patnáct let alespoň lépe pochopit její fungování.
Rozmary přírody a přírodní katastrofy jsou jedním z největších problémů, se kterým se v současnosti vypořádáváme. Většinou přichází z nenadání. Zaskočené obyvatelstvo tak nemá dostatek času se připravit nebo přemístit. Následkem většiny takových živelných pohrom jsou nevratné ztráty na životech, zdraví a majetku.
Zvýšená úroveň srážek během povodní v Pákistánu v roce 2010. Všimnětě si rovněž výrazných teplotních výkyvů na uzemí Ruska. Ty způsobily rozsáhlé lesní požáry.
Vzhledem k tomu, že současná věda není schopna přírodním rozmarům nikterak předejít, snažíme se je alespoň předvídat. Jednou z mnoha aktivit, které mají přinést zkvalitnění informací o procesech, která v naší atmosféře ovlivňují počasí, je projekt Atmospheric Infrared Sounder, známý pod zkratkou AIRS, Amerického úřadu pro letectví a kosmonautiku. Ten nedávno oslavil již patnáct let své existence, během níž se stal nejdůležitějším nástrojem, který lidstvo využívá při předpovědi počasí a analýze procesů v atmosféře.
Množství metanu v atmosféře v roce 2005.
Satelity systému AIRS dokáží denně odeslat do datových center více než 7 miliard informací. Díky tomu mohou předpovídat počasí na 86 % Země v šestidenním horizontu s možností chyby nižší 10 %. Tím se do té doby nemohl pochlubit žádný jiný systém pro pozorování atmosféry.
Množštví vodní páry pohybující se v atmosféře v roce 2009
Není to ale jen o předpovídání počasí. Systém AIRS dokáže vymodelovat přesný trojrozměrný model složení atmosféry, včetně pohybů a množství oxidu uhličitého, vodní páry a dalších skleníkových plynů. Díky tomuto systému jsou vědci také schopni sledovat pohyby škodlivých plynů, vznikajících v důsledku velkých lesních požárů nebo poletavého popela uvolněného při erupci sopek, prakticky na celém světě. Překvapivým zjištěním pro vědce byla data získaná v roce 2013. Systém AIRS dokázal na povrchu Země určit osmnáct míst, na kterých je počasí výrazně narušováno gravitačním polem Země. V Evropě tyto místa v Evropě najdeme v Julských Alpách, Vogézách ve Francii a na jihu Švédska a Norska. Nejvíce počasí narušuje gravitační pole v jihoamerických Andách. Úspěchem také bylo zjištění z roku 2015, kdy vědecký tým došel po analýze dat systému AIRS k závěru, že tento systém dokáže na základě měření vlhkosti atmosféry předpovědět příchod sucha dva měsíce předem.
Pohyb polárního vzduchu nad americkým kontinentem mezi lety 2013 a 2014.
Projekt AIRS bude ukončen již za 5 let. Důvodem je pouze dvacetiletá životnost satelitů Aqua, které tento systém udržují na oběžné dráze naší planety. Již nyní ale kolem Země krouží pět podobných vysoce sofistikovaných systémů, které dokáží jeho místo zastoupit.
Satelity NASA sledující klimatické podmínky naší planety. Zdroj: nasa.gov