O udržitelné módě a designu se toho v poslední době navykládá mnoho. Každý vzdělanější, uvědomělejší či poučenější člověk jeho zásady zná a hesla jako recyklace, udržitelnost a alternativní zdroje se skrze běžné užívání etablovaly do našich každodenních slovníků stejně jako káva či odpolední pauza. Mezi slovem a činem však leží veliká mezera, do které díky nedostatku snahy či nekomplexnímu jednání bohužel většina z nás snadno zapadne, a plnohodnotné plnění cílů zůstává daleko za hranicemi našich sil. Přední česká odbornice na udržitelnou módu Kamila Boudová je jedním z těch, kteří nás po správné cestě dokáží nasměrovat a vést.
Mladá designérka, návrhářka a v současné době především lektorka Kamila Boudová působí na české i zahraniční scéně již mnoho let a své dlouholeté zkušenosti a nasbírané vědomosti předává kreativním způsobem dál. V rámci udržitelnosti jako komplexního systému pořádá nejrůznější semináře, workshopy a mimo své aktivní projekty vyučuje na francouzské univerzitě. Jako jeden z mála současných tvůrců nahlíží na problematiku udržitelnosti z celistvého pohledu, nehází flintu do žita a věří, že tvrdou kontinuální prací a společným úsilím můžeme posunout naše vnímání ekologie zase o krok dál.
Kamila Boudová, zakladatelka Sustainable Fashion Day
Co se týče eko fashionu a recyklace, tvé jméno patří v České republice k jedněm z nejvýznamnějších. Jak a kdy jsi se k tomu dostala?
Musel to být proces. Pamatuji si sice na jeden silný okamžik, kdy jsem pracovala pro firmu vyrábějící oblečení v Indii, Číně, Vietnamu a Bangladéši. Četla jsem ve zprávách o dětské práci v Indii a o smrtícím požáru v továrně v Bangladéši, a díky mé profesní zainteresovanosti mě to silně zasáhlo. To byl konec mé korporátní kariéry, ale lásku k přírodě, starost o ostatní a recyklování, to jsou jistě mé kořeny, výchova mé úžasné super maminky.
V posledních letech se intenzivně angažuješ i v teoretickém a marketingovém prostředí. Jak bys nejvýstižněji charakterizovala svoji současnou pozici, pomineme-li, že jedno bez druhého reálně fungovat nemůže?
Od ledna se snažím přijít na to, kdo vlastně jsem. A teď, po pěti měsících, mám nečekanou odpověď: jsem učitelka. Dlouho jsem se tomu statusu bránila, přišel mi málo cool. I mým kolegům a obchodním partnerům jsem oznámila, že toto je status, který chci na vizitku: učitelka. Ačkoliv bych o sobě mohla říct, že jsem zakladatelka a výkonná ředitelka SLOU Fashion Day v Praze, brand manažerka chystaného projektu SLOU nebo také sloupkařka a brzy již i spisovatelka. Ale za tím vším stojí, že se učím žít smysluplný život a jako postranní efekt tím asi inspiruji další lidi.
V jakých materiálech a ekonomických modelech spatřuješ největší budoucnost?
V čistých materiálech kroužících cirkulární ekonomikou. Nadchnul mě koncept Cradle to Cradle (https://en.wikipedia.org/wiki/Cradle-to-cradle_design) již před lety. Svět, kde jsou energie z obnovitelných zdrojů a všechny lidské emise – ať už je to kysličník uhličitý, který vydechneme, to, co spláchneme, nebo mikrotenový pytlík odhozený do koše – vráceny zpátky do systému. Strom má také emise i včela má emise. Řeknete si – čím víc stromů, tím líp. Čím víc včel, tím líp. Ale se vzrůstajícím počtem lidí na zemi se všichni ekologové i ekonomové hrozí. Proč? Protože naše emise, náš odpad, se dostává na nesprávná místa, neumíme ho využít dál jako příroda.
Kolekce Kamily Boudové
Podle tebe je móda nejen o podchycení nejnovějších trendů, ale především o celistvém pochopení marketingových zásad a výrobní a prodejní struktury. Opírají se tvé workshopy o dostupné informace a vlastní zkušenosti s již fungujícími modely, nebo se snažíš vytvořit a etablovat svůj vlastní koncept?
Workshopy jsou standardní strategický marketing a obchod. Samozřejmě tomu dodávám svůj rukopis, vyprávím to vlastně sama sobě v době, kdy mi bylo třeba dvacet a tyhle informace jsem potřebovala a nikde se nedaly sehnat. Koherence obchodní a marketingové strategie je prostě zásadní věc, to jsem určitě nevymyslela já. Oproti mnoha jiným učebnicím obchodu a marketingu se do svých kurzů snažím dostat co nejvíc smyslu a hlubšího uvědomění našeho konání, ať už je to na úrovni hledání osobního štěstí a naplněného života, nebo šetrnosti k planetě a všem dětem všech lidí a ostatních živočichů kolem nás.
Poslední léta se snažíš propagovat alternativní přístupy i na univerzitách, nepřímo související s oděvním designem. Jakým směrem se vydáváš nejčasněji (ekonomicky, environmentálně…)?
Učím většinou na business školách, občas zaměřených na módu, ale ne na navrhování a konstrukci oděvu, a většinou ke studentům přistupuji s příběhem o tom, že jsem si sama uvědomila, že udržitelnost není pojem do školních lavic, na sjezdy zástupců mocností nebo do výročních zpráv korporací. Udržitelnost je velmi osobní záležitost, protože jejím cílem je udržet blahobyt nás všech. Každého jedince. A proto se nás to téma přímo dotýká, není to jen vzdálený koncept.
Udržitelnost je postavena na rovnováze mezi planetou, lidmi a ziskem, takže řešíme všechno, pokud na to máme čas. Ukazuji studentům případové studie, kdy smysluplné konání přineslo jak zisk, tak sociální benefity pro všechny zúčastněné osoby, a navíc pomohlo přírodě zachovat své funkce.
Mou hlavní misí je v lidech zapálit tu jiskru, převzít zodpovědnost za naše životní prostředí i za životy všech lidí na planetě. Zní to bláhově, já vím, ale mě tohle přehánění baví. Když jsem zkoumala, jak změnit módní průmysl, dostala jsem se také k tomu lidskému faktoru – k ignoranci, lenosti a chamtivosti. Ukázat lidem, že život je společný jev a že bohatí jsou jedině ti, kteří dokáží život sdílet. To je moje vášeň.
Kolekce Kamily Boudové
Mají tvé lekce z řad neumělecky zaměřených studentů velký ohlas? Myslíš, že by fashion design mohl potenciálně fungovat jako vstupní brána ke změně celkových obchodních modelů?
Udržitelnost se dnes řeší především ve vedení firem. Role návrháře je zásadní – je to on, kdo vybere materiál, jeho design, určí, kolik odpadu vznikne. Dnes se ale všechno motá kolem značek, kolem marketingových a obchodních strategií, takže je to vedení firem, které rozhoduje, kudy se designéři vydají.
Fashion design má jistě velký vliv, na jednu stranu vyjadřuje a na druhou určuje trendy, ale módní průmysl není zrovna z nejinovativnějších, takže se obávám, že se spíš budeme inspirovat jinde.
V současnosti pobýváš ve Francii, kde vyučuješ product development na vysoké škole módního obchodu MOD’SE. Mohla bys porovnat tamní a český smysl a nadšení pro recyklaci a udržitelnost?
Vyučuji tu už na dvou školách, ale z téměř čtyřiceti studentů jsem tento semestr učila jen jednu Francouzku, většina mých studentů jsou Američani. To nadšení je všude stejné, je to velmi individuální. Jsou studenti, které to nezajímá, jejich snem jsou vily na Floridě a dokazování vlastní hodnoty skrze loga a majetek. Ale jsou studenti, kteří se sami těmto tématům věnují nebo se jim otevřou během hodin se mnou. Někdy je to jeden či dva jedinci, někdy je jich třeba čtvrtina třídy.
Myslíš, že má ČR reálný potenciál pro uchycení slow fashion v obecném měřítku, nebo vždy zůstane spíše výsadou uvědomělejších jedinců?
Myslím si, že to závisí na mnohem širších okolnostech. Ti uvědomělejší jedinci jsou slow, ať už se za hranicemi děje cokoliv. Pokud se bavíme o většině, tak ta potřebuje vedení, a to pro nás v oblasti módy zajišťuje zahraničí – velké firmy, luxusní firmy. Po nich koukáme, tam aspirujeme, takže změna by musela být komunikována jimi, musela by se stát aspirací pro širokou veřejnost. A nevím, zda jim mám věřit, ale mnoho firem o těchto cílech mluví, tak třeba se jednou nějakého slow světa dočkáme.