„Zajímáte se o mě z jednoho jediného důvodu. Jsem tu proto, že existuje on,“ říká světoznámý japonský vynálezce Hiroshi Ishiguro a ukazuje fotografii svého identického robotického dvojníka zaplněnému sálu v kině Metropol na 52. ročníku festivalu Academia Film Olomouc. O několik hodin dříve mi věnoval 15 minut svého drahocenného času. Jeho nedostatek byl ostatně jedním z impulzů k sestrojení robota, který teď místo něj chodí učit. Hiroshi Isighuro je jedním z nejvýznamnějších mozků současnosti a svojí prací mění v realitu to, co ještě před pár lety bylo doménou pouze autorů sci-fi. Co leží pod umělou skořápkou strojů a máme se jich obávat, nebo nám přinesou světlejší zítřky?
Kde se robotika nachází dnes a jakým čelí překážkám?
Myslím si, že většina technologií, které potřebujeme, jsou již dostupné. Co nám ale chybí, jsou softwarové aplikace a masová produkce. Disponujeme dobrou technologií pro zrak, rozeznávání hlasu a schopnost dorozumívat se řečí. Hardware není špatný, ale musíme ještě pracovat s tím, co je pod povrchem.
Jak daleko jste ve vývoji umělé inteligence a emocí?
Emoce jsou poměrně jednoduché. Kočka, pes a ostatní zvířata také mají emoce. Podívejte se třeba na děti, rozumí svým emocím? Nerozumí, ale imitují skutečný význam dané emoce podle toho, co vidí ve svém okolí. Roboti mohou lidské emoce simulovat stejným způsobem.
Ale imitace není skutečný prožitek.
Lidé to ale dělají zrovna tak.
Mohou mít roboti svůj vlastní život? Mohou rozvíjet svoji osobnost?
Možná ano. Myslím si, že může být jednoduché kontrolovat charakter robota změnou určitých softwarových parametrů. Spousta robotů, které jsem zkonstruoval, má svoji identitu. U nás v Japonsku jsou vnímáni dokonce i jako celebrity. Rozdíl ale spočívá v jejich chování, někteří jsou například mnohem citlivější než jiní. Osobnost je právě to, co mezi roboty vytváří rozdíl.
„I organické formy života se původně vyvinuly z neorganického materiálu a do toho stádia se možná také vrátí."
Mohou žít život i bez nějakého pána? Člověka, který je bude ovládat?
Jak vnímáte třeba takový vysavač? Myslíte si, že má svůj vlastní život?
Ne, je to jen nástroj k vykonávání nějaké práce.
A stejně tak lidé vykonávají svoji práci. Rozdíl je v komplexitě. Vysavač je bezpochyby mnohem, mnohem jednodušší než člověk. Ale přesto můžeme říct, že má svým způsobem vlastní život. Je to nezávislý produkt s určitou individualitou, která ho odlišuje od ostatních. Naše smartphony jsou skvělým příkladem stroje, který má také svůj vlastní život.
Někteří vědci mluví o možnosti, že opravdový život nemusí být obsažen jen v biologických formách, ale i v křemíkových, tedy v umělých materiálech, z nichž jsou roboti. Co si o tom myslíte?
To stále záleží na našem vnímání definice života. Osobně si myslím, že je to možné. Vesmír, ve kterém žijeme, je obrovský, proč by v něm nemohla existovat i tato odlišná forma života? Lidé jsou taky takové molekulární stroje, jen z jiného materiálu, z masa a kostí. Vezměte si to ale tak, i organické formy života se původně vyvinuly z neorganického materiálu a do toho stádia se možná také vrátí.
Jaký druh vztahu máte se svým robotickým dvojníkem?
Je to mé dvojče. Nejsem to já, je to spíše takový bratr. Jsme na sobě nezávislí.
Takže má svůj vlastní život?
To nevím. Pokud se k němu ostatní lidé chovají jako k člověku, tak i robot může mít svůj vlastní život.
Na festival AFO s vámi nepřijel. Víte, co dělá právě teď?
Učí studenty. A ti ho samozřejmě také zkoumají pomocí různých experimentů.
Kolik modelů svého dvojníka už jste vyrobil?
Právě jsme dokončili pátou verzi.
„Abychom akceptovali odlišnou formu života, musíme se do toho bodu nejdříve dostatečně vyvinout."
Proč chtějí lidé vyrábět roboty, kteří vypadají stejně jako oni sami? Myslíte si, že kdyby se roboti v budoucnosti podívali zpět sami na sebe, tak by chtěli vypadat jako lidé? Lidské tělo je v určitých směrech limitováno a v případě robota lze zdokonalit. Přidat mu více rukou a podobně.
Tady nejde o vylepšování fyzických atributů, ale o vzájemnou interakci a komunikaci nás lidí s nimi. Lidský mozek je zvyklý rozpoznávat bytost, která vypadá jako člověk, a pokud tak nevypadá, je pro něj složitější s ní komunikovat. Nejlepší protějšek k interakci s člověkem je sám člověk, proto svým robotům dávám lidskou podobu. V japonštině pro to máme zvláštní výraz Sonzai-Kan.
Může se v tomto případě lidský mozek přizpůsobit na rozpoznávání odlišné podoby těla, než mají lidé?
To zabere spoustu času, ale ano, je to výsledek evoluce. Abychom akceptovali odlišnou formu života, musíme se do toho bodu nejdříve dostatečně vyvinout.
Je něco, co u robotů postrádáte, technologicky nebo čistě jen lidsky?
Po technologické stránce lze samozřejmě stále něco vylepšovat. Klíčem je ale software, aplikace a internetové technologie. Teď potřebujeme začít roboty celosvětově používat.
Populárním tématem je dnes internet věcí, ale mluví se už i o internetu lidí, kam mohou být lidé propojeni pomocí různých čipů. Co si o tom myslíte?
V současné době už propojeni jsme. Všichni využíváme smartphony, nepotřebujeme žádné implantáty v hlavě, ale dost možná se podobným vylepšením v budoucnu nevyhneme. Je to směr, kam spěje evoluce.
Máte nějakého oblíbeného robota z filmů nebo komiksů?
Sleduji skoro vše s touto tematikou. Znáte film Andrew - člen naší rodiny? Hraje tam Robin Williams. Ten doporučuji.