Doprava představuje pro dnešní svět naprosto zásadní roli. Potraviny, které jíme, oblečení, které oblékáme i odpad, který vytváříme. To vše je třeba den co den přemisťovat na delší či kratší vzdálenosti. Tím, jak roste naše závislost na dopravě, se logicky každoročně zvyšuje množství dopravních prostředků. Se zvyšováním dopravních prostředků se pojí i mnoho negativ. Jaká jsou ta hlavní osvětlila nejnovější studie od Evropské environmentální agentury s názvem Signály 2016.
Emise, emise, emise
Nejčastěji skloňovaným problémem ve vztahu k dopravě je úroveň vypouštěných skleníkových plynů. Aby Evropská unie přispěla k jejich snížení, zavedla pro nové osobní automobily a dodávky přísnější povinné průměrné emise CO2. Do roku 2015 musely nové automobily, prodávané na území Evropské unie, dosahovat průměrných hodnot emisí CO2 130 gramů na kilometr. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout již v roce 2013. Dalším cílem EU je hodnota průměrných emisí CO2 95 gramů na kilometr. Zmíněného mezníku by mělo být dosaženo do roku 2021.
Nejasnosti kolem měření emisí
Při pohledu na tyto hodnoty je ale třeba si uvědomit, že se jedná pouze o průměrné hodnoty vypouštěných emisí v laboratorních podmínkách. Tyto podmínky nejsou bohužel nikterak přesně stanoveny, a automobilky tak mají během těchto měření poměrně volnou ruku, co se týče zatížení motoru a dalších aspektů, které ovlivňují výslednou úroveň vypouštěných emisí. Mezinárodní rada pro čistou dopravu pro emise dokonce udává, že hodnota emisí naměřená v laboratorních podmínkách je až o 40 % nižší, než jak je tomu v reálném provozu. Ostatně o tom nás přesvědčila i nedávná aféra Dieselgate, kdy se na veřejnost dostaly informace usvědčující Volkswagen a další automobilky z podvodů při těchto měřeních. Na základě těchto skutečností navrhla Evropská komise řadu změn stávajícího rámce provádění zkoušek vozidel tak, aby co nejvěrněji odrážely podmínky v reálném provozu. O datu zavedení těchto změn do praxe ovšem dosud nebylo rozhodnuto.
E.ON RÁDCE: VYPLATÍ SE ELEKTROMOBIL?
Které látky znečišťují ovzduší nejvíce?
Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je zapotřebí si uvědomit, že emise vypouštěné dopravou dělíme do dvou základních skupin. A sice na emise vycházející z motoru vozu a na pevné částice nepocházející z výfukových plynů. Do této druhé skupiny se řadí jemné částice uvolňující se do vzduchu v důsledku otěru brzd nebo opotřebováváním pneumatik. Zatímco emise výfukových plynů se díky technickému pokroku daří od roku 1990 výrazně snižovat, množství pevných částic nepocházejících z výfukových plynů každoročně stoupá se zvyšujícím se počtem vozidel na silnicích. Veškeré tyto látky, které jsou do vzduchu vypouštěny dopravními prostředky, výrazně přispívají k takzvanému skleníkovému efektu. Z výsledků výzkumu s názvem EU28, prováděném v roce 2014, jasně vychází, že největším producentem skleníkových plynů je na území Evropy sektor osobní dopravy. Automobily společně s motocykly a lehkými užitkovými vozy vypouští více než polovinu skleníkových plynů. Poměrně překvapující je fakt, že co do množství vypouštěných skleníkových plynů, dle zmíněného výzkumu, překonala těžká nákladní vozidla a autobusy leteckou i vodní dopravu. Pokud jde o to, která paliva mají na množství vypouštěných nečistot do vzduchu největší podíl v rámci celé dopravy v EU, jednoznačně vede motorová nafta před benzínem, leteckým petrolejem, lodním a topným olejem, bionaftou a dalšími látkami, jako je zemní plyn, biobenzín, drážní elektřina a tak dále.
Co ohrožuje naše zdraví?
Podle posledních dat posbíraných v Evropě má doprava vliv každoročně až na 40 tisíc předčasných úmrtí. Lidské zdraví narušují především oxidy dusíku, oxidy síry a oxid uhelnatý. Nesmíme ale zapomínat ani na pevné částice, které se do vzduchu dostávají otěrem brzd a opotřebováváním pneumatik. Konkrétně jde o částice těžkých kovů, jako je olovo nebo kadmium. Všechny tyto látky mají vliv na nenávratné poškození vnitřních orgánu a nervového systému. To vede k plicním chorobám, respiračním potížím, infarktům a dalším onemocněním. Zapomínat ale nesmíme ani na hluk, který má rovněž značné dopady na zdraví. Pokud je člověk vystaven vysokému hluku během noci, mohou se u něj objevit poruchy spánku, které mohou vést k dalším zdravotním komplikacím, jako je zvýšení krevního tlaku a kardiovaskulární choroby. Za zvýšenou hlukovou hladinu je považován hluk překračující průměrnou denní, večerní a noční hladinu 55 decibelů. V té žije dle posledních odhadů více než 125 milionů Evropanů (každý čtvrtý). Poslední čísla také ukazují, že 20 milionů z nich přímo uvádí, že je hluk silně obtěžuje a 8 milionů kvůli hluku trpí spánkovými poruchami. V roce 2015 bylo dokonce kvůli hluku hospitalizováno 43 tisíc obyvatel měst a nejméně u 10 tisíců lidí došlo k předčasnému úmrtí vinou vysokého hluku.
Jak se proti znečištění bojuje?
Jak bylo již zmíněno, ke snížení množství vypouštěných škodlivin do ovzduší nastavuje Evropská unie pro výrobce dopravních prostředků emisní normy, známé motoristům jako normy Euro. Co se týče hluku, byly nastaveny normy hlučnosti, které jsou výrobci povinni měřit a uvádět na příslušných pneumatikách tak, aby mohl zákazník při výběru pneumatiky zvážit i tento fakt. Rovněž byla vydána směrnice, která členský státům ukládá povinnost vypracovat takzvaný akční plán pro hlavní dopravní zdroje a největší městské oblasti. Cílem těchto akčních plánů je snížit dopad hluku na dotčené obyvatele, snížit samotný hluk a chránit klidné oblasti, které nejsou doposud zatíženy hlukem. Souběžně s těmito opatřeními probíhá i mnoho akcí, za kterými stojí samotná evropská města. Příkladem je iniciativa v Lublani a Seville. Ve španělském městě se podařilo mezi lety 2006-2013 snížit koncentraci NO2 až o 29 % a koncentrace pevných částic v ovzduší klesla o 19,5 %. V Lublani se zase zvýšil počet lidí cestujících po městě na kole o 20 %. Do budoucna se očekává, s přihlédnutím k aktuálnímu trendu a legislativním rámcům, že se kvalita ovzduší v Evropě bude nadále zlepšovat, což by mělo přinést pozitivní dopad na zdraví obyvatel. V současnosti je však téměř 90 % obyvatel evropských měst vystaveno takové koncentraci škodlivin a hluku, které považuje WHO za škodlivé.