Kdo by si občas ráno před skříní na odchodu do práce neposteskl, že „nemá nic na sebe“. Mnoho z nás má také pocit, že za práci dostává málo peněz, nebo nás frustruje, jak průměrný český příjem stagnuje. A jen co začne nová sezona, dnešek už je retro – reklama už do nás hustí nejžhavější trendy v odívání, ale i nové modely telefonů či počítačů.
Samozřejmě záleží na prostředí a podmínkách, ve kterých žijeme, přesto si jen málokdy uvědomujeme, že Češi patří stále podle výpočtu průměrné mzdy mezi nejbohatší obyvatele planety. „I ten nejchudší občan Evropské unie odkázaný na sociální dávky je na tom finančně lépe než 1,1 miliardy lidí na celém světě,“ podotýká analytik serveru Měšec.cz Petr Gola. Podle dostupných průzkumů jste jinými slovy řečeno boháč, máte-li co jíst, pít, kde bydlet a co na sebe.
Druhá šance
Podobná myšlenka nás může napadnout také v situacích, kdy vynášíme z domácností kilogramy odpadu a nenošeného šatstva. Konzumní styl života produkuje spoustu odpadu a už nás často ani nenapadne, že by věci, které chceme vyhodit a je nám v podstatě jedno, kde skončí, pokud ne rovnou pod nosem, mohly ještě někomu posloužit. A oblečení se to týče dvojnásob. Na klidu nám nepřidává ani to, že optimálně lze recyklovat ve skutečnosti jen zhruba 10 % z celkového množství textilu uvedeného na trh. Jedním z nejproblematičtějších materiálů je polyester, který je považován za vysoce neekologický – je to vlastně syntetické PET vlákno. Existují však technologie, které ho dokážou recyklovat do téměř surovinové podoby. S jednou takovou technologií přišla japonská společnost Teijin.
E.ON RÁDCE: JAKÉ JSOU NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI TŘÍDĚNÍ ODPADU?
Co tedy s použitým textilem?
Ač zní „recyklace“ sebeefektivněji, stále tu existují evropské směrnice, podle nichž se s odpadem musí nakládat, a velké množství odpadu tak končí na skládkách v rozvojových zemích. Zdaleka nejproblematičtější skupinou je pro příklad elektroodpad. „Podle Interpolu má tuna elektroodpadu hodnotu zhruba 500 dolarů. EU tak svými směrnicemi nepřímo podporuje přeshraniční obchod s elektroodpady namísto toho, aby své kvóty snížila, a naopak nutila jednotlivé země, aby si svůj elektroodpad recyklovaly a zlikvidovaly samy na svém území – což by v principu přineslo úspory za dopravu a posílilo zaměstnanost,“ píše se na webu Tříděníodpadu.cz Martin Hobrland.
Než bychom takové věci vyhazovali, je lepší je darovat. To zprostředkovávají speciální kontejnery, ze kterých se věci posílají zpět do oběhu prostřednictvím charit a second handů, a tyto věci ještě využijí lidé, kteří je potřebují. Sběrné kontejnery provozují v Česku např. společnosti Potex, Dimatex CS, Armáda spásy, Diakonie Broumov či Coretex CZ. Coretex CZ v rámci akce „Textileco a Mobileco“ provozuje stacionární i mobilní sběr textilu a na této akci spolupracuje s Českým červeným křížem. Výše uvedené společnosti kromě ošacení uvítají i domácí textil jako záclony, závěsy, lůžkoviny, hračky, obuv, polštáře nebo deky. Věci putují do azylových domů, uprchlických táborů, sociálně slabým rodinám, ale i třeba do útulků pro zvířata, kdy je část zboží určena k prodeji. Na mobilní kontejnery společnosti Coretex CZ v rámci akce „Mobileco“ přibyl navíc ještě další vhoz, a to na opotřebené drobné elektrospotřebiče. Tento sběr je provozován firmou Coretex CZ ve spolupráci s firmou Asekol a občané mohou odložit hned dva druhy odpadu do jednoho mobilního kontejneru, který je přistavován dle plánu, a to na základě letákové akce.
E.ON RÁDCE: JAKÉ JSOU NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI TŘÍDĚNÍ ODPADU?
Pokud se rozhodneme ze svého šatníku něco darovat, důležité je, aby všechno oblečení či boty, co do kontejneru vhazujeme, byly v taškách nebo pytlích z důvodu snadnější manipulace při ručním výběru kontejneru a ochraně proti vlhkosti. Textil nesmí být mokrý nebo vlhký, už vůbec ne nějak biologicky či chemicky znečištěný či plesnivý. Nepoužitelné oblečení, staré ručníky, utěrky, povlečení a další textilní výrobky pak můžete odnášet do sběrných dvorů, kde jen zbývá doufat, že tam s nimi naloží, jak by měli.
Cesta šatstva
„I když se to na první pohled nezdá, je sběr a třídění nepotřebného oblečení velmi náročnou a nákladnou operací. Kontejnery na textil jsou vybírány ručně pracovníky, kteří oblečení postupně sváží do skladů. Odtud jsou hromadně převáženy do třídíren, ve kterých jsou rozděleny do několika kategorií. V praxi to znamená, že jsme díky třídírnám schopni flexibilně reagovat na aktuální potřeby jednotlivých oblastních spolků Českého červeného kříže,“ uvádí za Coretex CZ Vlastimil Němec. Do sítě second handů může putovat část materiálu, cca 5-8 % z celkového množství sběru. Skupina textilního odpadu, která zahrnuje mechanicky poškozený textil, slouží po roztřídění k různým formám další recyklace – k výrobě koberců, izolací, čisticích textilií. Poškozený textil se dá i rozedrat a použít na produkci recyklovaného textilního vlákna apod. „Tímto způsobem se významně šetří prostředky, které by byly jinak zapotřebí pro produkci nových materiálů. Pro ilustraci – náklady na vypěstování: na 1 tunu bavlny je zapotřebí více než 400 kg hnojiv a insekticidů a 20 milionů litrů vody. To je 20 tisíc litrů na 1 kg, což odpovídá např. 1 ks trička a 2 ks džínů,“ říká Němec. Nepoužitelný textil se za úplatu likviduje ve spalovnách odpadu, kde „jej využívají jako podporu hoření, a pomáhají tak při produkci tepla a elektřiny,“ uvedl Němec. Použitelný textil se do rukou lidí, kteří ho ještě využijí, dostane prostřednictvím objednávkového systému.
Co změnit?
Jak už jsme psali v tomto článku, na produkci textilu, tzv. fast fashion nebo také masové výrobě nekvalitní módy, se můžeme postavit podporou slow fashion, lokální výroby, či zařazením dobře recyklovatelných materiálů do šatníku. K těm patří třeba len, konopí, biobavlna, vlna, bambus či celulóza. Anebo se sem tam stavit v second handu, ve kterých se dá narazit na originální kousky.