Před dvěma lety jsem se cestou z dovolené v Chorvatsku zastavila v rakouských Alpách a vydala se na túru k nejvyšší hoře Rakouska, Grossglockneru. Letos jsem se na stejné místo vydala díky natáčení 4. série Herbáře. Chtěli jsme natočit dopady globálního oteplování a nejbližším důkazem u České republiky je ledovec Pasterze u zmíněného Grossglockneru, který se během 100 let více než dvojnásobně zmenšil. Ještě na konci 19. století měl 3,6 miliard m3 ledu, v roce 2008 pouze 1,6 miliardy m3.
V údolí, kde ještě v polovině 20. století byl jeden z největších ledovců v Evropě.
Nejrychleji tající ledovec
Jelikož jsem tam už byla před dvěma lety, tušila jsem, jak bude údolí pod Grossglocknerem vypadat. Po zdolání silnice Franze Josefa ke stejnojmennému turistickému centru mě ale překvapilo, kolik ledu ubylo od doby, kdy jsem u Grossglockneru byla naposled. Co jsem před dvěma lety viděla, to už tam nebylo. Ledu opět ubylo a ráz údolí se velmi změnil. Se štábem jsme se vydali na cestu dolů do údolí, kde před desítkami let byly metry ledu. U turistického centra jsme nasedli na lanovku. Zajímavostí je, že dolní stanice lanovky byla umístěna těsně nad hranou ledovce. Nyní je na stejném místě kamení a turistická cesta, která vede hlouběji do údolí, které se odkrylo po ústupu ledovce.
Obraz ledovce Pasterze na konci 20. století. (zdroj: Kean Collection/Archive Photos/Getty Images)
Cestou ke splazu jsem potkávala cedule s letopočty, ve kterých byl ledovec na tom a tom místě. 1960, 1970, 1985, 1990, 1995, až jsem došla k ceduli s číslem 2016, kde nyní ledovec začíná. Zrychleně jsem tak postupovala proudem času, který si z ledovce ukousnul už více než polovinu veškerého ledu. Od počátku měření v polovině 19. století se délka ledovce zkrátila z 11 na něco málo přes 7 kilometrů a tempo tání od osmdesátých let 20. století neustále stoupá. Za poslední rok ustoupil o 97 m, což je více než dvojnásobek oproti roku předchozímu, kdy ustoupil o 40 m. Světové středisko pro monitorování ledovců (WGMS) uvádí, že hlavní příčinou tání ledovců je stoupající teplota a v ledovcových oblastech se tomu děje dvakrát rychleji, než je globální průměr.
10 nejrychleji tajících ledovců v rakouských Alpách:
Tání ledovce je jako cestování v čase
Jak míjíte jednotlivé cedule, říkáte si, že je neuvěřitelné, jaká masa ledu dokáže zmizet během pěti nebo deseti let. Důkazem toho je náročnost cesty dolů do údolí. Přirovnala bych ji k cestě dolů ze Sněžky. Naopak fascinující bylo, že jsem šla po miliony let starých kamenech, a poté i ledu. Když jsem dorazila ke splazu, z jeho útrob vytékala kvanta vody. Což je další problém tání ledovců. Ledovce v Evropě představují 40 % celkových zásob pitné vody na našem kontinentu a jejich rychlé tání může způsobit lokální sesuvy půdy a záplavy.
Takto vypadal ledovec ještě na začátku padesátých let 20. století. (zdroj: George H. Hall/Getty Images)
Při cestě zpět jsem sebrala kus ledu ze země a pocítila zvláštní chvění, když v mojí ruce bylo něco, co bylo milion let pohřbeno hluboko v ledu, a teď se to opět měnilo do tekutého skupenství. Zároveň jsem si uvědomovala smutnou realitu, že až se pojedu podívat na Grossglockner za deset let, bude další cedulka o několik metrů dál. Řeknete si: „Sto let, to je dlouhá doba,“ ale když víte, že ten ledovec tam byl miliony let, uvědomíte si, že globální oteplování je velmi kruté.