Když jsem vyhledával informace o elektrokolech (nebo také e-kolech, e-bikes) v ČR, našel jsem spousty článků, které měly za úkol vyvrátit různé pochyby Čechů nad tímto způsobem dopravy: že prý opravdu nejde o dopravní prostředek pro důchodce, baby nebo líné spoluobčany.
Obecně Češi většinou k trendům přistupují spíše odmítavě, někdy posměvačně, přestože ve světě určitá věc funguje dlouho, u nás vzbuzuje různé pochyby. Elektrokolo taky není žádná novinka. Už před dvanácti lety došlo v New Yorku k velké rozepři mezi radnicí a poslíčky jídla, kteří hojně využívali elektrokola. Tehdy New York zakázal elektrokola na ulici, protože prý ohrožovala chodce, přestože o dva roky dříve, tedy v roce 2002, byl vydán federální zákon, stanovující, že kolo s podpůrným elektrickým motorem nemůže jet rychleji než 20 mil za hodinu (32 km/h). Dopravci jídla tehdy argumentovali tím, že se nedokáží uživit, protože e-kolo jim pomáhalo objet více zákazníků za hodinu. A protestovali…
O pár tisíc kilometrů dál, v srdci Evropy v roce 2016, po několika nesmělých pokusech o závody elektrokol – v posledních letech jde o zpestření závodů klasických kol nebo o objíždění okruhu – proběhl v pátek 17.6. a v sobotu 18.6. nultý ročník E.ON like-bike tour z Nových Hradů v jižních Čechách do Pasohlávek na jižní Moravě. Tato jízda necelých dvou desítek e-cyklistů měla ukázat, že elektrokolo je běžným dopravním prostředkem na středně dlouhé vzdálenosti pro cyklisty-amatéry. Trasa byla záměrně vybrána tak, aby vedla přes několik regionů a aby po cestě byly nabíječky. Sám jsem víkendovým jezdcem na normálním kole, setkání s e-kolem pro mě bylo premiérou. Odnesl jsem si z toho pár poznatků.
Za prvé, za elektrokolem není žádná velká věda nebo něco zázračného – máte kolo s podpůrným elektrickým motorem, který vám pomáhá dojet dál s menším vynaložením síly, přičemž motor vám pomáhá do rychlosti 25 km/h, pak šlapete jen na svoje nohy. Za druhé, baterie na modernějších kolech, které se tour zúčastnily, pracovaly na vzdálenosti až 100 km, u starších typů bylo nutné dobít cca po 50 km. Dobíječky byly umístěny na hezkých místech (např. Spolkový dům Slavonice) a fungovaly bez problémů. Za třetí, po trasách 85 km první den a 140 km druhý den vás spíš bolí zadek než nohy. A za čtvrté, elektrokolo asi koupím své drahé polovičce.Až bychom si vyjeli spolu – ona na něm, já na normálním kole, nemusel bych už na ni každé 3 kilometry čekat několik minut. Možná ji ho taky nejdřív půjčím, aby věděla, do čeho jde.