V předchozích dvou dílech reportáže z cesty po Itálii jsme se nejprve dostali z Českých Budějovic k Jadranu, poté od Jaderského moře do Toskánska. Prozatím bez potřeby kapky benzínu. Nyní je čas se vrátit do českých luhů a hájů. Povede se nám to také striktně na CNG?
Z malebného dovolenkového městečka Castiglioncello poblíž Livorna a Pisy ukazuje navigace několik tras do středních Čech, kde hodláme přenocovat. Všechny mají kolem 1200 km. Záměrně vybíráme cestu přes Brenner a Mnichov, abychom prozkoumali další oblíbenou trasu českých řidičů mířících do Itálie.
Čeká nás pěkná porce kilometrů, takže vyjíždíme v sedm hodin ráno. Jak už to u zpátečních cest bývá, nechceme se nikde zbytečně zdržovat. Prozatím ani nemusíme, protože palivoměr ukazuje dvě třetiny CNG v tlakových láhvích. Přesto, když vidíme asi po 40 kilometrech ceduli Agip s nápisem „Metano“, zastavujeme.
Zatímco se obsluha věnuje plnění, hledáme stanici v aplikaci Škoda CNG App, abychom zkontrolovali údaje. Cena 1,03 €/kg sedí, otevírací doba taky. Překvapení se koná až po vystoupení z vozu. U stojanu vedle totiž můžete natankovat vodík, což nás ihned zaujalo. Bohužel zde nikdo nemluví anglicky ani německy, abychom se dozvěděli nějaké detaily. Platíme 6,99 € a pokračujeme dál.
Octavii G-TEC příliš nešetříme. Vidina měkké peřinky nás sem tam donutí překročit povolenou rychlost. Po zhruba 200 km jízdy, kousek od Bologny, navigace mění několikrát svoje rozhodnutí, kudy dál. I přes podezřelé chování a rozpor se značením jí důvěřujeme, abychom si pak, lidově řečeno, mohli drbat hlavu. Několik desítek kilometrů navíc a ztráta více než hodiny času zamrzela.
Nedlouho potom, co jsme se vrátili na původní trasu, opět zastavujeme u čerpací stanice Agip. Zbýval sice dojezd 160 km, ale proč nenaplnit, když je to u dálnice tak jednoduché. Platíme opět hotově, účet na 8,02 € nevyžadujeme a ihned jedeme dál.
Netrvá dlouho a začíná pastva pro oči. Dálnice A22 vedoucí podél největšího italského jezera Lago di Garda je skutečně příjemnou etapou plnou nádherné přírody. Ujeli jsme více než 400 km a pořád nebyla nouze o plnicí stanice. Aplikaci pro jejich vyhledávání vůbec nemusíme používat. Na palubním počítači svítí opět 160 km dojezdu na plyn, když vidíme poutač „Metano“ u benzínky Shell. Opět plníme, již potřetí, 7,13 kg za 7,27 €.
Zbývá nám posledních 150 km v Itálii, takže měníme přístup a startujeme CNG aplikaci. Na další cestě budeme muset přeci jenom trochu plánovat. Tušíme, že na dálnici kolem Brennerského průsmyku už taková hojnost CNG stanic nebude, což se potvrzuje.
Možnost plnění zde sice je, ale jen po opuštění placené komunikace, což není úplně pohodlné. Plynu však máme dostatek, tudíž pokračujeme bez problémů dál. Radost z jízdy krásnou přírodou kazí nejprve poplatek 26 € za dálnici, potom 9 € za tunel. Překročení státní hranice do Rakouska však vše kompenzuje. Jsme zase blíž domovině!
Kousek od hranic vidíme přímo na dálnici možnost doplnit „Metano“, pardon „Erdgas“, jsme přeci v Rakousku. Nezastavujeme, ale radujeme se z ceny. Oproti Itálii člověk ušetří cca 10 centů za kilogram. Plničky jsou však spíše mimo dálnici.
Vybíráme si jednu asi 30 km za Innsbruckem, kde za 8,81 kg zaplatíme 8,10 €, tedy 0,919 €/kg. Příjemnou změnou je platba kartou přímo v budově čerpací stanice, na což jsme si během cestování po Itálii úplně odvykli.
Pouhých 40 km nám zbývá od poslední plničky do Německa, dosud neprobádané oblasti. Míjíme nejprve Mnichov, pak Regensburg. Obrovské zácpy střídají úseky s neomezenou rychlostí a naopak. Spotřebě to příliš nesvědčí, ale únava dělá své a ozývá se opět vidina peřinky. Dojezd se však rychle snižuje až k 55 km, tudíž si musíme odbýt čerpací premiéru v Německu.
Možností není moc a všechny mimo dálnici. Asi 40 km za Regensburgem proto sjíždíme z dálnice a pokračujeme asi 800 metrů k benzínce Globus. Jedná se o klasickou větší čerpací stanici s platbou u okénka při odjezdu. Spolu s posledním zahraničním tankováním však přichází první problém.
Ačkoli aplikace slibuje non-stop provoz, neobsahuje ani zmínku o tom, že se dá platit jen speciální CNG kartou. Než se však stačíme rozkoukat, zastavuje za námi Němec, který ochotně tasí svou kartu a trvá na naší záchraně.
Zatímco do vozidla proudí zemní plyn, pán vyzvídá, jak jsme spokojeni s Octavií G-TEC, že by si právě tento model rád pořídil místo Opelu Zafira. Superlativy ho přesvědčují, zřejmě jsme udělali „škodovce“ kšeft. Ochotnému zachránci platíme 14,44 € za 12,68 kg plynu (1,14 €/kg) a vydáváme se na 260 km dlouhou cestu domů.
Za dvě hodiny dvacet minut jsme kousek za Prahou, kde budeme spát před návratem do Českých Budějovic. Misi považujeme za ukončenou a radujeme se z dosažených výsledků. Posledních 400 km mělo do klidné jízdy daleko. I přesto však zůstala dlouhodobá spotřeba za 2 316 km dlouho cestu na úrovni 3,9 kg/100 km, což považujeme za skvělý výsledek!
Shrnutí a statistiky přineseme ve čtvrtém a zároveň posledním dílu reportáže. Zůstaňte naladěni.